Vývoj v Nekonečném Systému

Otázka:

Vyvíjí se Nekonečné Jáství? Je Nekonečné Jáství duší? A je Nekonečné Jáství Stvořitelem, nebo je prostě zajedno se Stvořitelem?

Odpověď:

Naše osobní zkušenost pocházející z našeho lokálního vesmíru, je naprosto jedinečná. Interpretace události, která se přihodí dvěma lidem, tisíci nebo milionu lidem, není identická a v některých případech může mít naprosto opačnou povahu. Další věc, kterou zde zmíním, je ta, že poznání se vyvíjí. Staré přísloví: „Nemůžeme vstoupit do řeky dvakrát na stejném místě,“ je výstižným popisem tohoto pocitu. Časoprostorová dualita a jazyk zajišťují pravdivost tohoto přísloví.

Pojetí duše se v různých kulturách liší, a přestože se nejedná o událost, ale o stav vědomí, tak toto pojetí duše je ještě více náchylné k subjektivitě a osobnímu prožitku. Protože je duše pro naše lidské jáství neviditelná a sama její existence je zpochybňována velikány vědy a filozofie, tak je navíc těžké tento koncept v lidské kultuře rozdmýchat.

Duše je koncept. Je to abstraktní koncept. Pro zjednodušení je potřeba si připomenout, že žijeme v realitě zvané časoprostorová dualita. A tuto dualitu je potřebné pochopit, protože ona skrývá Nekonečné Jáství. Víme, že pro každé vyjádření jedné polarity, existuje protipól na její vyvážení. Jinými slovy, jestliže existuje konečné, pak existuje také Nekonečné. Jestliže existuje hmota, pak také existuje duše, pokud ji popisujeme jako neviditelnou hmotu.

Teď k tvé první otázce. Vývoj je důležitou součástí časoprostorové dimenze, ve které žije konečná biologie. Dočasné se v časoprostorové dualitě vyvíjí, dokonce i když je sužováno setrvačností a entropií. V jistém smyslu je pojem evoluce a vývoj náhradou za pojem dočasná změna.

Nekonečné se v časoprostoru vyvíjí velmi odlišně, protože ono není jen pouhou obměnou změn sovereignní, konečné lidské bytosti: jeho vývoj je vlastním systémem unikátnosti a sjednocení. My, jako Nekonečné Jáství, vyvíjíme naše interpretace a projevy v časoprostorové dualitě. Proto se Nekonečné Jáství vyvíjí. Pamatuj, že konečné jáství je Nekonečným Jástvím v lidském oděvu. Není to tak, že by se jednalo o dvě odlišné bytosti žijící v jednom těle, srdci a mysli.

Konečné lidské jáství je rozhraním pro Nekonečné Jáství, aby mohlo tvořit svůj konečný lokální vesmír, který ho obsahuje. Nekonečné Jáství je konečným jástvím v časoprostorové dualitě – principiálně obývající čtvrtou a pátou dimenzi pocitů a myšlenek. Prvotní Stvořitel je Zdrojem všech zdrojů a tyto zdroje jsou Nekonečnou Bytostí spojenou s planetou a vším životem na ní. V Nekonečné Bytosti je Nekonečné Jáství, které je sovereignní „čočkou“ Nekonečné Bytosti. Když se Nekonečné Jáství ve fyzickém těle stane konečným jástvím, stále je součástí Nekonečného Systému.

Lze o tom uvažovat tak, že existuje Nekonečný Systém Prvotního Stvořitele (multivesmíru), Nekonečná Bytost (galakticko-planetární), sovereignní Nekonečné Jáství (individualizovaná Nekonečná Bytost), sovereignní konečné jáství (lidské rozhraní pro Nekonečné Jáství) a lokální vesmír, z něhož výše zmíněné prvky vytvářejí realitu. Tyto součásti tvoří jeden systém a celý tento systém se vyvíjí.

Konečné jáství není jediným aspektem, který se vyvíjí, pokud se ovšem nedíváme z perspektivy konečného jáství. Jinými slovy, konečné jáství nevnímá evoluci Nekonečného Jáství, protože nevnímá tento Nekonečný Systém. Nemá totiž žádné měřítko, kalibraci, data nebo smyslový vstup, který by mohl zprostředkovat Nekonečný Systém do konečného jáství a jeho lokálního vesmíru.

Evoluce, jak jsem řekl, je systém a z jeho definice je zřejmé, že tento systém je spolu-vytvářen a spolu-udržován tímto systémem samotným. Pochopení vědomí Prvotního Stvořitele není pro konečné jáství podstatné; přesto, jak se systém v konečném světě vyvíjí, tak se vyvíjí také v nekonečném světě a toto spolu-učení se děje v celém systému a vždy je v dynamické interakci.

Všechno, co jsme pochopili, je sdíleno. Všechno, v čem máme zmatek, je také sdíleno. Naše interpretace z a do našeho lokálního vesmíru vytvářejí principiální způsob, jak rozvíjíme náš lokální vesmír, naše konečné jáství, naše Nekonečné Jáství, Nekonečnou Bytost naší společné planety a Prvotního Stvořitele. Produktem této evoluce je Zdrojová Inteligence, protože to je mechanismus, kterým jsme spojeni do Jediného a Všeho.

Člověk by mohl říci, že Nekonečný Systém produkuje vedlejší produkt jménem Zdrojová Inteligence a že tato inteligence je tím, co nás všechny spojuje do Jediného. Někdo by zase mohl namítnout, že tento proces není ani tak evolucí, jako spíše přirozeným průběhem designu. Prvotní Stvořitel to tímto způsobem navrhl, ale přidal do tohoto Mistrovského Algoritmu klíčovou ingredienci svobodné vůle. Svobodnou vůli sovereignů, druhů, biologií a forem uvnitř časoprostorové duality. Nicméně všichni jsme součástí tohoto navrženého, integrálního systému, který je multivesmírný. Není to jeden lokální vesmír, je to nekonečný multivesmír. Na takovém místě je jeden okamžik celým naším lokálním vesmírem. Jediným okamžikem, ve kterém je však obsaženo vše z multivesmíru všech dimenzí. My vždy existujeme i v těch dalším dimenzích. Není to něco, kam bychom kráčeli, nebo odkud bychom přicházeli. My jsme v těchto dalších dimenzích vždy, jinak bychom nemohli existovat jako konečná bytost.

Jestliže jsme koneční, jsme také nekoneční. To je dualita v akci. Ve skutečnosti.

Vyvíjíme naši konečnou schopnost žít zároveň v Nekonečném Systému a v našem sovereignním, jedinečném, lokálním vesmíru. Odtud pochází koncept „nedokonalosti“. Začínáme si uvědomovat tento náš evolučního účel a pokoušíme se žít v obou světech, abychom přetvořili naše víry a z nich vyplývající chování a pak z toho máme zklamaná očekávání. Povstane v nás totiž „lidský projev“, protože jinak bychom se cítili oddělení od svého druhu. Nicméně to, na čem opravdu záleží, je počáteční záměr, který je důsledkem naší víry. My nejsme měřitelné předváděcí jednotky Nekonečného Systému. My jsme sovereignní tvůrci, kteří se učí pro Nekonečný Systém.

Co se týká definicí duše a Nekonečného Jáství, naznačuji, že Nekonečné Jáství je aspektem Nekonečného Systému. Tento Nekonečný Systém nikdy nebyl definován jako lidská duše. Lidská duše byla definována jako věčný aspekt Boha nebo inteligentního vesmíru. Duše přežije smrt dočasného těla a pak žije v nebeském stavu buď jako andělská přítomnost, nebo se vrací do stavu jednoty se svým Stvořitelem.

Takto obecně definujeme duši. Samozřejmě existují různé obměny, ale když je smícháme dohromady a podíváme se do jejich průniku, uvidíme jako dominantní tyto tři idey:

• Duše se inkarnuje, a když tělo zemře, vrací se do nebe (za předpokladu, že je spasena).
• Druhá idea je, že se sjednocujeme s naším Stvořitelem.
• Třetí, asi nejpopulárnější, je idea reinkarnace. Že duše se recykluje napříč časoprostorem a uplatňuje to, co se naučila, aby si vydobyla lepší pozici ve věčném životě, jako světec, guru nebo mistr.

Jsme součástí Nekonečného Systému, který je učením, jak žít v konečných říších emocí, myšlenek a fyzických činů jako naše Nekonečné Jáství a nakonec jako uvědomělá součást našeho Nekonečného Systému. Vlákno, které tento systém propojuje, je inteligence bezpodmínečné lásky v lokálním vesmíru a ne-lokálních říších multivesmíru. My nejsme Stvořitelem, dokud si nepřejeme si uvědomit, že Stvořitel je Nekonečnou Bytostí. Nejsme konečným jástvím, pokud si nepřejeme být konečným jástvím. Jestliže člověk žije v systému, který je propojený, má svobodnou volbu, kam umístí svou pozornost. Nicméně tato volba je podmíněna konečným jástvím žijícím ve čtvrté dimenzi. Naše víry omezují naše chování, a když používám pojem chování, tak je to v tom nejširším smyslu.

Chování je totiž stejně tak myšlenkou, nápaditým pokusem o myšlenkový experiment, stejně jako činem ve fyzickém světě. Rozdíl mezi chováním a vírou je okrajový a záleží na něm pouze ve fyzické doméně. Chování je hranicí Nekonečného Systému. Zde se hodnota učení zvyšuje a zesiluje. Naše víry se vyvíjejí. Pochopení našich věr se vyvíjí. Odraz našich věr v chování se také vyvíjí. Nekonečný Systém se vyvíjí s našimi vyvíjejícími se vírami a chováními, a dělá to bez jediného aktu souzení založeného na dualitě, v níž je chování interpretováno nebo vyjádřeno.

Tímto specifickým způsobem jsme tvůrci. Vytváříme učení pro Nekonečný Systém. Používáme vstupy návrhu systému a naši svobodnou vůli za účelem vytvoření výstupu. A výstup vyvíjí naše víry a chování ve službě našemu kolektivnímu Nekonečnému Systému. Chápu, že to zní dost klinicky, ale mějte na paměti, že základnou tohoto systému je bezpodmínečná láska a propojená inteligence, jejíž rozsah si ani neumíme představit.

Nekonečný Systém, co se týká Prvotního Stvořitele, není něčím, co by sovereignní, individualizované, nekonečné vědomí mohlo zažívat. My tím nejsme. Ne proto, že bychom z Nekonečného Systému byli vyloučeni, ale proto, že jsme Sovereignem a Integrálem. My jsme z toho individualizováni a pak s tím znovu spojeni. Obojí zároveň. To je naše role v systému, kterou máme hrát. My nikdy nejsme zároveň všemi součástmi systému. Můžeme si uvědomit Prvotního Stvořitele, ale to není to samé, jako být Prvotním Stvořitelem.

Je moudré porozumět Nekonečnému Systému. Především vědět, že jsme jeho součástí a že tato konečná součást, kterou jsme, je lidskou „rukavicí“, kterou na sebe – v časoprostorové dualitě na začátku 21. století na planetě Zemi – Nekonečné odívá. Každý z nás je lokalizací Nekonečného Systému v časoprostoru. V jistém smyslu jsme jako „horníci“, kteří dolují pochopení pro Nekonečný Systém, aby se mohl vyvíjet. To, co dolujeme, je naše interpretace našeho lokálního vesmíru a to, jak se v něm vyjadřujeme.

Zatímco my lokalizujeme Nekonečný Systém, tak Nekonečný Systém pracuje na naší ne-lokalizaci. Můžeme to cítit. Můžeme se toho okrajově dotknout. Můžeme si to představit. Můžeme nakouknout do tohoto Nekonečného Systému a pochopit, že žijeme v něm. Můžeme se s ním sladit. Naše konečné jáství je, koneckonců, jeho součástí. Naše Nekonečné Jáství je také jeho součástí. Už jsme v něm. Nikdy jsme ho neopustili.

Nastal čas se z toho uvědomění radovat.