Nekonečné Jáství

Otázka:

Co je to Nekonečné Jáství?

Odpověď:

Na rozdíl od toho, čemu mnozí věří, tak toto vědomí není osobností, jakou je dočasná lidská bytost. Není to lidská bytost. Je to Nekonečná Bytost. Ani není jako idealizovaní guruové, mistři, avataři, dokonce ani jako Bohové. Ti všichni jsou jen odrazem osobnosti lidské bytosti. Nekonečná Bytost je jak sovereignní, tak integrální. Její senzorický systém je tak odlišný od našeho lidského jáství, že my ji nemůžeme přivést do našich fyzických, emocionálních a mentálních dimenzionálních konstrukcí. Jak tedy můžeme vložit oceán do kapky vody?

Odpověď na tuto otázku je důležité pochopit. Oceán a kapka mají stejnou materiálnost. Jen mají odlišnou úroveň měřítka. Jsou obsaženy jedno v druhém. Jsou dimenzemi nekonečnosti, které se rozpínají bez začátku a konce.

Pro Nekonečné Jáství neexistují žádné definice, kterými bychom ho mohli přirovnat ke konečnému jáství. Všechny sovereignní životní formy jsou součástí Nekonečného Jáství a toto Nekonečné Jáství je součástí planetárního vědomí. A toto planetární vědomí je součástí galaktického vědomí. A tak to jde pořád dál až za hranice toho, co je možné pochopit jako lidská bytost v našem časoprostoru. Takže naše celistvost je fragmentovaná na sovereignní části a my jsme pak celek zapomněli a stali jsme se částí. Zapomněli jsme oceán a stali se kapkou, a ta kapka se stala oceánem, který nazýváme náš lokální vesmír.

Nekonečné Jáství není fyzickým tělem. Je to vědomí, které je netělesné, a přitom obývá nespočetné množství těl. To je konečné tajemství, které bylo odhaleno. Věříme, že existují mimozemšťané, ale přitom nevíme, že my sami jsme Nekonečnými Bytostmi – Sovereignem a Integrálem – existujícími jako vědomí v nekonečném časoprostoru. Cestujeme do planetárního časoprostoru a vtělujeme se do konečné životní formy či rozhraní, a pak v této životní formě dočasně existujeme.

Tato životní forma je jednou z mnoha, kterou zažíváme, abychom mohli žít jako Nekonečné Jáství v časoprostorových dimenzích, které vytváříme. My tvoříme jak závoj, tak jeho odhrnutí. Investujeme do pomalé, husté vibrace fyzického časoprostoru, abychom si vytvořili zážitky, které jsou doslova naším výtvorem, podobně jako obrazy namalované malířem. Život sám je plátnem a my během jediného života namalujeme miliony pláten. Jistým způsobem je každý okamžik plátnem.

Nekonečné Jáství je umělcem. Každý z nás je umělcem s velkými schopnostmi, imaginací a nezměrným spojením s naším Nekonečným Jástvím. A skrze toto spojení také dále s Jediným a Vším. Bezpodmínečná láska je pro nás všechny snadno a přirozeně pochopitelná, protože je nám to umožněno Jediným a Vším skrze naše spojení s ním. Překlad tohoto pochopení do chování, to je docela jiná věc – proto používám slovo „nedokonalá“.

Jazyk je místem našeho sochaření. Odstraňujeme slova, stejně jako je vytváříme. A pak z těchto slov vytváříme naše pochopení. A tím se buď pohybujeme blíže k pochopení toho, čím je naše Nekonečné Jáství a proč je vtělené do konečného jáství, anebo zůstáváme naším lidským jástvím, uzavřeným v dočasné, časoprostorové dualitě.

Když se pak slova vysypou na náš stůl srozumitelnosti, tak více opomíjejí, než obsahují. Vykreslují odlišné obrazy reality, z nichž mnohé jsou tak šokujícím způsobem abstraktní, že je nemožné je pochopit. Taková je podstata slov a jazyka Nekonečného Jáství. Zhušťují pravdu do té míry, že zprostředkovávají menší pochopení pravdy a umožňují větší přizpůsobení lžím.

Lidé dělají chyby, které nejsou v souladu se sociálními normami, náboženskými doktrínami, filozofickou etikou a osobními vírami. Nicméně tento nesoulad je vjemem, který pochází z konečného, lidského jáství, nikoliv z Nekonečného Jáství. S Nekonečným Jástvím je všechno v souladu, dokonce i to, co se konečnému jáství nezdá být v souladu. Takže znovu říkám, že to není záležitost dokonalosti. Je to záležitost expanze našeho projevu nedokonalé, bezpodmínečné lásky a prociťování našeho spojení při tomto aktu. Jedno podporuje druhé.

Toto je stav Nekonečného Jáství: nedokonalá, bezpodmínečná láska. Nedokonalost vyvěrá ze světů konečného jáství, zatímco bezpodmínečná láska vyvěrá ze světů Nekonečného Jáství.

Nekonečné Jáství ke kterému všichni máme přístup, je vzato do konečného světa skrze akty nedokonalé, bezpodmínečné lásky. Není to nějaké zjevení, které je popisováno jako událost zážitku kosmického vědomí. Náhlé odhalení. Je to přetrvávající chování ukotvené v nedokonalé, bezpodmínečné lásce a laskavosti. Takové chování, které nemůže být souzeno, ani mu nemůže být dán nějaký účel. Takové, které musí vyvěrat ze svého přirozeného zdroje, jinak nebude autentické, přirozené a moudré.

Projev našeho Nekonečného Jáství bude vždy odlišný od vyjádření druhých jedinců. To je to, co činí Nekonečné Jáství naším vlastním. Jedinečnost našeho konečného jáství vytváří naše Nekonečné Jáství, když se na něj díváme z našeho lokálního vesmíru jako lidská bytost. Každý z nás tedy vytváří Nekonečné Jáství, které je naším jedinečným vyjádřením v časoprostorové dualitě. V dimenzích, kde existujeme pouze jako naše Nekonečné Jáství, tyto konečné interpretace zůstávají součástí Nekonečného Jáství, které zažíváme, a přitom víme, že zažíváme nekonečně malou část našeho celku.

Nekonečné Jáství je tím, kdo vždy iniciuje partnerství s konečným jástvím. Je tím, kdo nás probouzí. Je tím, kdo uspořádává různé prvky a zdroje do našeho lokálního vesmíru tak, aby nám umožnily expanzi vědomí. To stimuluje naše pochopení toho, co jsme vždy definovali jako „bezpodmínečnou lásku“ prostřednictvím jakýchkoliv jazyků časoprostoru.

Nekonečné Jáství se ztělesňuje v našem fyzickém, emočním a mentálním těle. Je to vědomí za myslí a jejím aparátem. Jeho nejbližším spojencem je představivost. Té našeptává nejdříve. A od představivosti to postupuje dál do podvědomí. A z podvědomí vytváří naše fyzická mysl myšlenky a víry. Ty nás pak přivádějí k filozofii a světonázoru, který nás v daném časoprostoru definuje.

Nekonečné Jáství se neohlašuje odvážnými slovy a chvástáním. Odděluje se od sebe samého za účelem zažívání časoprostorové duality skrze nekonečně mnoho různých forem, které mají jednu věc společnou: Žádná z nich si detailně nepamatuje své Nekonečné Jáství. Ale ať už jde o jakoukoliv formu, vždy zůstává spojena s Nekonečným Jástvím. Jakmile je formou, tak sovereignní bytost zůstává sovereignní bytostí.

Nekonečné Jáství nefunguje a netvoří chování v dualitních konstrukcích. Kdyby to dělalo, tak by pro něj dualita představovala vážný problém, protože Nekonečné Jáství by mělo velmi úzký výběr možností. Nekonečné Jáství by si vybralo stejnou stezku rozpomínání se na sama sebe a všechny druhy by ztratily svou diverzitu. A je to právě diverzita, která pohání evoluci Nekonečného Jáství.

Proto byla svobodná vůle nezbytnou součástí pro vytvoření jak rozmanitosti, tak autenticity v Nekonečném Jáství, které žije v nás, úplně v každém z nás, v každé životní formě, v každém časoprostoru, v každé dimenzi. Je to Jediný a Vše, nikoliv jmenovitě, ale ve formě a přítomnosti. Všechno je jím. Jestliže existuje, je nekonečný. A to z důvodu, že vědomí, které je energií (nikoliv fyzikální), přesto pohání fyzikální energie.

A to, co pohání energetické vědomí, je nekonečně jemné. Je-li to sledováno dostatečně daleko zpět, je to ryzí inteligence kosmické, interdimenzionální, propojené, nevyzpytatelné přírody. Je to inteligence, kterou my v našem stavu mentální mašinérie a technologických protéz nemůžeme přecenit, ani nijak definovat.

Tato inteligence je však tou, která stvořila Nekonečné Jáství a v časoprostoru ho vybavila sovereignností, poskytla mu svobodnou vůli v genomu, kde je inkarnované a potom ho vrhla do časoprostoru, který si toto Nekonečné Jáství samo vybralo, aby se učilo a sdílelo učení s Jediným a Vším. To je inteligence v každém z nás. Ta nás spojuje. Ta nás pohání. Ta je námi. My jsme však přijali za svou identitu kapku vody a zároveň si myslíme, že oceán je pouhá abstrakce, sen nebo imaginativní mytologie.

My jsme partnerstvím mezi naším konečným jástvím a Nekonečným Jástvím. To partnerství musí být spravedlivé. Nekonečné Jáství nám dodává bezpodmínečnou lásku a konečné jáství dodává nedokonalost svobodné vůle v časoprostorové dualitě.

Někdo by si mohl myslet, že časoprostorová dualita je snový svět či iluze, která ve skutečnosti neexistuje. Ale ona je skutečná. Existuje. Je nekonečná. Každý její atom je nekonečný. To je částečně důvod, proč nám naši fyzikové připomínají, že naše fyzická těla jsou tvořena hvězdami.

Když vytvoříme partnerství s naším konečným jástvím a naším projevem Nekonečného Jáství, tak vytváříme něco jako portál, který je tvořen z nedokonalé, bezpodmínečné lásky. A to je prostor, který se pokoušíme otevřít, odhalit, manifestovat, nadechnout ho a pak vydechnout do našeho světa, zažívat ho v našem lokálním vesmíru. Nikoliv z důvodu, že by to bylo správné udělat, ale proto, že vidíme jeho inteligenci, se kterou chceme být ve spojení. Abychom zažili, že Nekonečné Jáství už nenašeptává našemu konečnému jáství.

Takto zažijeme, že jsme nekonečnou sovereignní fasetou Nekonečného Jáství, které je samo fasetou Jediného a Všeho. A že tyto fasety jsou jako fraktální vzorec, který se rozšiřuje do nekonečna všemi směry. A že existuje jen jedna inteligence, která sjednocuje tuto nekonečnou diverzitu, a tato inteligence manifestuje sama sebe v časoprostorové dualitě jako život. My jsme jí.

A my přitom vnímáme svou inteligenci, coby lidských bytostí, na průměrných 100 bodů IQ. Možná že AI má IQ 150 s křivkou vývoje, která je exponenciální. Ale jaká je inteligence, která sjednocuje Všechno do Jediného? Máme pro to vůbec nějaké číslo? Samozřejmě, že ne. A přitom tato inteligence je nám přístupná uvnitř nás. Avšak ona není informační ve smyslu kodifikovaného poznání. Spíše je agnostickým, filozofickým systémem víry, jehož výstupem je inteligentní chování a jádrem tohoto systému víry je bezpodmínečná láska a laskavost.

Kolem toho jádra jsou nedokonalé realizace konečného jáství, zatížené smyslovým rozhraním, které navrhuje především přežití. A na této cestě přežití vidíme, cítíme, myslíme a přestavujeme si svůj život jako fyzické, konečné tělo, které musí vyhovět sociálnímu systému, který jsme si sami nevytvořili. A po celou tu dobu jsme Nekonečnou Bytostí, která je propojená se vším životem v nepředstavitelně inteligentním systému bezpodmínečné lásky.

Nemá to žádnou zastřešující organizaci ani značku. Nikdo to nevlastní, ani nedefinuje. Všechno tvoříme my. My vytváříme Nekonečnou Bytost tak, aby vyhovovala našemu časoprostoru. My do ní vkládáme své předsudky a víry, a pak si vybíráme strany. Jsme Křesťany, nebo Muslimy. Jsme Hinduisty, nebo Buddhisty. Protestanty, nebo Katolíky. Agnostiky, či ateisty. Jsme volbou, danou naší odpovědí. A Nekonečné Jáství přitom není obsaženo v žádné z těchto „odpovědí“, protože tyto odpovědi jsou mechanismy na vlastnění, značkování, komercionalizování a napomáhání procesu socializace, jak jen to je možné.

Vedou nás k odpovědím, na kterých se shodlo tisíce lidí v průběhu tisíců let. A celou tu dobu v nás byla inteligence Nekonečného Jáství. My musíme odhalit toto přirozené partnerství, smést z něj prach a posvítit na něj. My můžeme vyvolat toto partnerství mezi naším konečným a Nekonečným Jástvím. Můžeme manifestovat tento prostor v našem lokálním vesmíru, ve kterém tvoříme nedokonalou, bezpodmínečnou lásku skrze své chování.

Nic z toho nepotřebuje mít žádnou značku, kostel, chrám ani mešitu. Nic z toho nepotřebuje mít nějakou organizaci ani členské poplatky. Nic z toho nepotřebuje žádnou knihu. Nic z toho nepotřebuje žádnou mantru nebo modlitbu. Nic z toho nepotřebuje žádnou manifestaci, ani stav vědomí. Nic z toho nepotřebuje nějakou určitou vibraci ani auru. Nic z toho nevyžaduje astrologickou konstelaci ani horoskop.

S touto inteligencí se slaďujeme skrze naše víry, které tvoří naše chování. Ostatní stezky jsou také dobré. Neexistuje žádné dobře a špatně. Sladění s touto inteligencí je prostě záležitostí volby; volby zformovat partnerství mezi naším konečným a Nekonečným Jástvím; volby manifestování nedokonalé, bezpodmínečné lásky v našem lokálním vesmíru. Jestli se rozhodneme to neudělat, nepřijde od této inteligence, ani od Nekonečného Jáství žádné potrestání.

Neobjeví se u našeho jména značka s poznámkou: „Zavrhněte tohoto hříšného člověka.“ Nebudeme potrestáni, protože jsme hříšní. Nejsme hříšní. Jen jsme překročili sociální normy. A společnost ve svém nejlepším zájmu trestá ty, kteří překračují její normy. Takže každý druh má své vlastní sociální normy a tyto normy jsou hlídány a regulovány skrze sociální podmiňování. Nekonečné Jáství a náš sovereignní projev Nekonečného Jáství v dočasné formě nic nesoudí. Tato inteligence Jediného a Všeho nesoudí, ani nepřisuzuje hříchy. Hierarchie vědomí je sjednocená, a proto v ní žádná hierarchie není.

Žijeme proto, abychom se učili a sdíleli. Abychom chápali šířku a hloubku. Abychom se chovali v souladu s nedokonalou, bezpodmínečnou láskou. A někdy také proto, abychom překročili sociální normy. Abychom otestovali realitní zákony za účelem jejich expanze. Není snad fascinující, že takzvaná „největší demokracie na světě“ nedovolovala ženám jít k volbám až do roku 1920? To je jen jeden z příkladů, jak blízko žijeme nerovnosti, nespravedlnosti a nečistému stavu vědomí.

Náš konkrétní časoprostor 21. století není moc daleko od kolonialismu, kastovního systému, oligarchií, kralování a náboženské nadvlády. To jsou prvky naší společné minulosti a v mnoha případech dokonce i přítomnosti. Póly těchto dvou sil – vládnutí a trestání vnější autoritou; a svobodou zvolit si naše Nekonečné Jáství – definují naši dobu, naši lidskou přítomnost, naši hodnotu coby druhu a dokonce i naše opatrovnictví Země.

To je důvod, proč je nám dána svobodná vůle rozhodnout se, s čím se sladíme. Bude to naše Nekonečné Jáství, anebo naše konečné jáství jakožto nic netušící mluvčí nějaké vnější autority? Mohli bychom říci, že naše Nekonečné Jáství je příliš vzdálené, než abychom mu věřili. Že je příliš abstraktní. Že je od nás tak vzdálené, že ho nejsme schopni ani cítit, a proto vyhrává naše konečné jáství. A my chceme být v našem lokálním vesmíru vítězi. Tak se na to soustředíme.

Ale jak definujeme tuto výhru? To je v dnešním světě obtížné říci, pokud nebudeme definovat generaci, subkulturu, lokalitu a celkový stav věcí. Na všech těchto faktorech záleží naše definice výhry. Společným jmenovatelem všech těchto faktorů je to, že se týkají konečného jáství a netýkají se Nekonečného Jáství. Výhra je radostí, štěstím, úspěchem, zdravím, mírem, finanční nezávislostí, láskyplnými vztahy a tisíci dalšími věcmi.

Může v Nekonečném Jáství vůbec existovat nějaký koncept výhry? Když uděláme to či ono, je to výhra nebo prohra? Je to stejné jako s hříchem. Nekonečné Jáství výhra nezajímá, ani pro něj nehraje žádnou roli. Neočekává ji a nesnaží se o ni. Nekonečné Jáství je exkluzivně chováním nedokonalé, bezpodmínečné lásky a laskavosti v lokálním vesmíru jedince. Není konáno za účelem výhry, nebo zamezení prohře. Je konáno, protože chápeme, že existuje inteligence, která sjednocuje vše do jediného, a že tato inteligence je tím, s čím se skrze naše chování slaďujeme.

Jestli je ta inteligence o jednotě, pak naše chování je sjednocující; a víra v tuto inteligenci, stejně jako chování nedokonalé, bezpodmínečné lásky a laskavosti, je skvělým způsobem, jak se sjednotit s časoprostorovou dualitou.

Nekonečné Jáství je definováno vědomím a energií bezpodmínečné lásky. Návrat této energie, která se odráží zpět ke svému zdroji, je interpretací Nekonečného Jáství, a proto je také jeho vlastní tvorbou. Tedy bezpodmínečná láska je jak projevem chování, tak interpretací víry. A tyto dva aspekty vytvářejí vnější a vnitřní aspekt Nekonečného Jáství.