Umění ryzosti – duchovní nutnost

Praktikování umění ryzosti

Umění ryzosti je velmi jemnou záležitostí. Existují energetická pole soucitu, pochopení, vděčnosti, srdnatosti, odpuštění a pokory, která obklopují lidský nástroj – každý lidský nástroj – jako zámotek obklopuje budoucího motýla. Tato pole jsou energetickými ekvivalenty otisku Prvotního Zdroje⁴ na individuální duši. V našem světě forem existují jako koherentní oscilace v širším propojeném energetickém poli multivesmíru, kterému učitelé Lyricusu říkají Doména Jednoty. Společně jsou tato pole často nazývána jako boží láska – energetická „krev“, která cirkuluje celým multivesmírem a vyživuje všechny živé formy – dočasné i nesmrtelné.

Jedinec velmi efektivně přistupuje k těmto polím inteligence (ctnostem srdce) prostřednictvím aktivace pocitu ryzosti. Nejedná se o záležitost bádání mysli či intelektu. Co se týká ctností a souvisejících názorů, následuje mysl řídící impulzy srdce. Praktikování umění ryzosti magneticky přitahuje tato pole inteligence do tvého vědomí a poté je nejlepším možným způsobem vyjadřuje skrze tvé činy a chování vůči všem životním formám, jež ti každým okamžikem času a každým centimetrem prostoru přicházejí do cesty.

To je praktikování umění ryzosti. Je-li konáno, tvé pocity budou více inspirovány božskostí, více energeticky magnetické, více osvobozující pro všechny. Základem pravdivého chování je – navzdory výchově společností – nezapomenout na své spojení s božstvím a na svou schopnost spolu-tvůrcovství s Prvotním Zdrojem. Jestliže zapomeneš, pak je základním aktem vzpomenout si a obnovit toto spojení. To je činěno ctnostmi srdce.

Jak vidíš, jsou dvě základní součásti: spojení s polem inteligence, jež tě obklopuje; vyjádření těchto emocí a názorů ve svém chování a činech. Mnozí lidé vyjadřují své emoce bez spojení s polem inteligence, jež je obklopuje – bez „vykoupání se“ v božské lásce, jež je obklopuje po všechny časy a za všech okolností.

Abys mohl praktikovat umění ryzosti, tvé pocity musí pramenit z energetické „studny“, která ti poskytuje napojení na Prvotní Zdroj a potenciál ke spolu-tvůrcovskému vyjádření. Toto spojení existuje tak dlouho, jak dlouho existuješ ty sám. Není nově vytvořené. Spíše je nově zapomenuto. Můžeš si vizualizovat diagram na straně 2 a sebe umístit do jeho centra, s představou, že přitahuješ ctnosti srdce do svého vědomí a zesiluješ spojení mezi sebou a Prvotním Zdrojem. Čistíš cesty, abys mohl lépe obdržet pocity ryzosti těchto ctností do svého vědomí jako nové vzory inteligence a nové způsoby chování.

Tuto vizualizaci můžeš praktikovat kdekoliv a kdykoliv, vždy ti pomůže uvědomit si celistvost těchto spojení. Naše spojení s Prvotním Zdrojem není založeno pouze na soucitu či odpuštění, je založeno na šesti ctnostech. I když jsou jejich názvy či jména pouhými obaly jejich pravé podstaty (z hlediska energetického), přibližují způsob, jakým je každý z nás obklopen duchem Prvotního Zdroje. Součástí tohoto cvičení je vnímat, jak se pochopení těchto názvů či termínů rozvíjí a posunuje, ruku v ruce s tím, jak cvičíš a rozvíjíš svou představivost.

Existuje vzájemná výměna inteligence, která se odehrává během tohoto cvičení a jež tě časem – až se stane více jednotnou – povede. Prohloubí a rozšíří tvé pochopení těchto ctností a způsobů, jak můžou být vyjádřeny novými cestami – cestami, které sis pravděpodobně nedokázal nikdy ani představit.

Buď trpělivý s tímto cvičením.

Umění ryzosti je nazýváno uměním z jistého důvodu. Nejde o racionální záležitost, jakou je třeba matematika, kde symetrické energie vstupují a vystupují. Otevíráš své vědomí poli inteligence, které tě obklopuje po všechny časy. Přitahuješ tuto inteligenci do svého tří-dimenzionálního života, jako sílu spolu-tvoření. Tato síla spolu-tvoření je velmi mocná, potentní, dynamická a zázračně inteligentní. Pozoruje tvé počínání, než se nabídne ke spojení.

Spojení tvého vědomí s Doménou Jednoty je ve světě forem nazýváno mnoha jmény. Nezávisle na jménu urychluje praktikování umění ryzosti toto spojení. Je to cvičení pro ty, kdož si přejí cvičit svou božskou paměť a rozšířit přátelství s dalšími bytostmi a s Prvotním Zdrojem. Tímto rozšířením jsou do pole vědomí, které tě obklopuje, magneticky přitahována nová záření, přicházející na planetu až do mikrokosmu tvého života. Můžeš si hrát s těmito novými energiemi jako s novými prvky v procesu spolu-tvoření, jako umělec, který dostal na paletu nové barvy.

Šest ctností srdce bylo dáno každému z nás naším Stvořitelem. Můžeme je tedy obratem vyjádřit – tak věrně, jak dokážeme – vůči dalším spolu-bytostem. To je smysl našich přátelských vztahů, vyjádřeno nejjednodušeji, jak to slova umožňují. Budeme-li klást pozornost na tyto ctnosti, začínáme se cvičit v jejich vyjadřování; už jen tím, že o nich přemýšlíme. Představíme-li si je v jejich plnosti – v jejich energetické struktuře – praktikujeme je na nové, mocnější úrovni. Praktikování se netýká jen vyjádření; jde také o kontemplaci a studium.

Můžeš se divit, proč mezi šesti ctnostmi není Láska. Zrovna jako se sluneční světlo při průchodu hranolem rozkládá na mnohabarevné spektrum, stejně tak láska se při průchodu Doménou Jednoty rozkládá na ctnosti srdce. Láska je nejhlubší strukturou multivesmíru. Prochází všemi dimenzemi existence a všemi poli vědomí až konečně nalézá otisk Prvotního Zdroje zkrystalizovaný do formy života. Je-li forma života vnímající, složená z inteligence mysli i srdce, láska promění sama sebe na ctnosti srdce a vstoupí do vědomí individualizované entity, rozněcujíce její spojení s Prvotním Zdrojem až do té míry, kdy se entita – zasunutá do lidského nástroje – opětovně probudí a stane se čistým okem duše.

Šest ctností srdce smíchaných dohromady vytváří svazek s láskou, která slučuje všechen vnímající život v Doméně Jednoty. Ačkoliv ctnosti jsou stíny lásky a jsou relativně slabší, spojují dobře život v nižších dimenzích. Když do tvého života přicházejí protivníci, žalobci, pokušitelé či těžkosti, můžou pohltit tvou pozornost, nasměrovat ji do podmínění sociálním řádem, pryč od pocitů ryzosti ctností srdce. To se děje všem lidem různou měrou.

Praktikování umění ryzosti ti umožní znovu obnovit tvou emoční stabilitu se silou, která tě možná překvapí. Ctnosti srdce jsou magneticky velmi silné, protože jsou strukturou božské lásky – nejmocnější síly multivesmíru. Praktikuješ-li tyto ctnosti, povedou tě směrem od podmínění společenským řádem ke spolu-tvůrcovství, namísto spolu-reakce.

Velká většina lidí je podmíněna sociálním řádem a podrobuje se pravidlům spolu-reakce. Emoce vybuchují a chladnou, zaplňují mysl strachem, vládnou tělu a všeobecně všem znesnadňují život. Nakonec je úplně ztracen nebo podstatně zmenšen stav mistrovství, který jedinec dosahuje spolu-tvůrcovstvím s Prvotním Zdrojem. Ve stavu spolu-tvůrcovství, ať je skutečný nebo pouze v představě, je srdce oživeno a projevuje své umění přátelství. Intuitivně zná cestu, jak se vyhnout spolu-reakci.

Odolával jsem pokušení definovat těch šest ctností srdce detailně, ale poskytnu vám určitý počáteční vhled pro jejich definici, takže je budete moci rozvést v souladu se svými vlastními zkušenostmi a vhledy.

Vděčnost

Na jemných úrovních je tato ctnost zaměřena na určité uvědomění, kterým Prvotní Zdroj obklopuje všechny spolu-bytosti a vytváří tak pole vědomí, které nás sjednocuje. Jsme-li takto sjednoceni, pracujeme jako kolektivní vědomí z hlubší roviny, ve které sdílíme společný smysl bytí, který je bohatší, vitálnější, záhadnější, dynamičtější a nejistější. Toto uvědomění, či jen víra, posunuje naši pozornost od malých záležitostí našich osobních životů k vizím účelu druhu jako celku.

Na praktické úrovni vyjadřuje vděčnost sama sebe skrze malá gesta, která podporují přátelské spojení a oddanost. Hlubší úrovně vděčnosti umožňují vyjádření ryzosti na relativně povrchní úrovni, protože pramení z frekvencí duše namísto z motivů ega a mysli.

Pokora

Duše vyjadřuje frekvenci lásky odvozenou z Prvotního Zdroje. Je to její nejdůležitější účel, pro který se vtělila do lidského nástroje. Nechává kolovat tuto jemnou ušlechtilou frekvenci lásky do lidského nástroje. Nepřekvapí, že nalézá mnohem ochotnějším spolupracovníkem více srdce, než mysl. Pokora smísí srdce, mysl a duši do elegance Prvotního Zdroje, protože jejich existence je udržována distribucí božské lásky z Prvotního Zdroje, tak jako strom je vyživován slunečním svitem.

V náboženských, psychologických a filosofických spisech na naší planetě se uvažuje o mysli jako o velmi vlivném faktoru. Myslí-li člověk, je zde mysl. Na jemnější úrovni se mnozí lidé domnívají, že to, co si myslí, vytváří jejich pocity, které se následně mění na jejich vibrační spektrum a toto vibrační spektrum přitahuje do jejich života určitou zkušenost. Takže budeme-li aplikovat tuto logiku, cesta, jak přitáhnout dobré věci do svého života, je myslet správně, jinak způsobíme zlo nebo těžkosti.

Pokora chápe, že bytost, kterou jsi – ve své plné identitě – není zkonstruována jako řetězec reakcí vycházející z mysli. Bytost je chápána jako přítomnost lásky vtělené do lidské formy. Tato láska vyjadřuje sama sebe ctnostmi srdce, ryzím intelektem kontemplující mysli a spolu-tvůrčí snahou srdce, mysli a duše. Pokora je vyjádřením jisté frekvence lásky s vědomím, že je odvozena z něčeho, co již existuje ve vyšší dimenzi, ve které láska není pocitem či emoční přítěží. Je osvobozující silou, která koná v souladu s archetypem Prvotního Zdroje: Vše je jedním. Vše si je rovno. Vše je božské. Vše je nesmrtelné.

Srdnatost

Většinou se tento pojem používá v kontextu válek či bojů (udatnost). Jako element lásky je spojen s aktem sdělování pravdy mocným, zvláště v případech, kdy se děje křivda. V dnešním sociálním řádu je běžné předstírat nezájem ke křivdám našeho světa. Ponoření do svého individuálního světa je klíčovou hrozbou, která podkopává vyjádření srdnatosti. Druhou hrozbou je strach z následků.

Jedinci, kteří mají strach z následků upozornění na křivdu, se míjí se spolu-tvůrčí silou Prvotního Zdroje. Pracuješ-li jako spolu-tvůrce, jsi vždy bdělý k trvalým či náhlým křivdám a když se objeví na tvé životní stezce, musí být odhaleny a zpracovány. Srdnatost je aspektem tvé lásky, která ochrání svou přítomností křivdu, jak je měřena sociálním řádem. Nebráníš-li svou srdnatost – nebo ti, kteří ji nebrání – se od ní oddělují a ztrácejí možnost být spolu-tvůrčí silou ve světě forem.

To nutně neznamená, že se musíš stát aktivistou či advokátem všech společenských záležitostí. Jednoduše to znamená, že sám sebe musíš ochránit před křivdou. Určitou měrou tuto ochranu potřebují také děti.

Když mi bylo sedm let, živě si to pamatuji dodnes, šli jsme s mým otcem do obchodu nakoupit a na parkovišti před obchodem jsme si všimli, že nějaká matka bije svoje dítě na zadním sedadle svého vozu. Byla rušná sobota a na parkovišti bylo mnoho lidí. Byl to však jen můj otec, kdo přišel k té ženě a požádal ji, aby přestala. Jeho hlas byl rázný a přesvědčivý a žena okamžitě přestala.

To byl čin srdnatosti, protože s ním nebylo spojeno žádné odsuzování; byla to prostě křivda, která potřebovala okamžité přerušení. Soucit pro matku i dítě přišel skrze mého otce a já věřím, že ta matka o tom ví. To je příklad toho, jak ctnosti srdce jsou zřídkakdy od sebe odděleny. Většinou pracují společně, jako soubor, který sám sebe splétá do síly a moci v dané situaci.

Soucit

Mnoho učitelů hovořilo výmluvně o soucitu, jako o hlubokém uvědomění vyvolaném utrpením druhých a spojeném s touhou odstranit toto utrpení. V kontextu nové inteligence, která se usazuje na naší planetě, je soucit aktivní touhou pomáhat druhým spojit se s novými poli inteligence, které se nyní manifestují ve tří-dimenzionálním světě. Je provázen uvědoměním si, že tato touha a schopnost připojení je pokřivena společenským podmíněním jedinců; neodráží přesně jejich inteligenci, duchovní sklony nebo účel.

Planeta, na které žijeme, je inteligentní sama od sebe. Je podstaty fyzické i energetické – zrovna jako my. Má energetické struktury velmi vysokých frekvencí. Posunuje se ze třetí dimenze do vyšší čtvrté. Plánovala to dokonce už dávno předtím, než bylo na planetě zaseto lidstvo. Je to součástí evolučního cyklu planetárních systémů, že v okamžiku přechodu z jedné dimenze do vyšší, dochází k transformaci nashromážděných hustot.

Proto je soucit rozšířen kromě bytostí také na planetu samotnou a to s uvědoměním, že jsme si vzájemně částmi svých osudů, i kdyby tomu tak mělo být jen na jeden život. Planeta a životní tance jedinců ve vzestupných proudech Prvotního Zdroje spolupracují na regeneraci a obnově. Všichni jsme součástmi záhadných předeher a energetických transcendencí, které se odehrávají mezi zemí a vesmírem. Jak země transformuje nashromážděné hustoty, každý z nás je vyzýván k transformaci těch svých vlastních; jinak hrozí pohlcení vlastními strachy a emočními zmatky.

Máme to privilegium, být součástí události vesmírné důležitosti – vzestupující planetární struktury vyživujícího ducha země. Na zemi je nyní přítomno neuvěřitelné množství rozličných kosmických bytostí oděných do lidských nástrojů, pocházejících z velmi různorodých oblastí vesmíru. Jsme zde, abychom byli svědky a podpořili tuto transcendenci země za hranice tří-dimenzionální inteligence a jejich schopností. Jsme zde proto, abychom urychlili svůj duchovní růst a to s intenzitou zřídkakdy umožněnou kdekoliv ve vesmíru. To je dar země všem, kteří jsou nyní zde přítomni. To je motiv pro náš soucit.

Pochopení

Svět forem, stejně jako světy bez formy, jsou složeny z energetických struktur i pod hranicí svých nejhustších projevů. To ve skutečnosti znamená, že všechno v multivesmíru je energií s nevyčíslitelně dlouhou délkou života. Tato energie je transformační; což znamená, že se může proměnit na jiné stavy bytí, nebo, jako v případě lidí, stavy vědomí. Lidská energetická struktura je často popisována jako systém čaker nebo jako elektromagnetické tělo. Je to však mnohem víc, než jen toto. Energetická struktura je formou světla, které je zase strukturou božské lásky.

Ve skutečnosti tedy jsme ve svém jádru složeni z lásky a tato frekvence lásky je podstatou našeho nesmrtelného vědomí, duše. Všechny nižší hustoty jsou pouhými stíny tohoto světla, které pracují v čase a prostoru a poskytují hustotní pochvu a oddělení od těchto frekvencí lásky. Světy času a prostoru mění či ředí toto spojení, které cítíme se svou strukturou energetického jádra, ze kterého jsme všichni složeni.

Tak vzniká paradox lidské bytosti: naší nejvnitřnější strukturou je božská láska a smyslem naší vnější struktury je vytvářet zkušenosti pro tuto vnitřní strukturu. Jenže jsme se nechali strhnout vnějším vozítkem až do té míry, že se s ním identifikujeme více než s obyvatelem uvnitř – naším pravým jástvím.

Všichni cítíme tuto ztrátu spojení s naším skutečným jástvím a mylnou identifikaci s vozítkem (lidským nástrojem); rozdíl mezi jedinci je pravděpodobně jen ve stupni tohoto pocitu. Pochopení je aspektem inteligence srdce, který chápe tuto ztrátu spojení s frekvencemi lásky jako nutný prvek s širšími souvislostmi, jež se na planetě odehrávají. Jinými slovy – není to lidstvo, které padlo z božství nebo se nenapravitelně přiklonilo k hříchu. Jednoduše jsme přijali dominující podobu reality, která je, jakou je, nikoliv náhodou, ale protože je výtvorem Prvotního Zdroje.

V Lyricusu je dobře známá fráze, která po přeložení znamená zhruba toto: „Elegance času je tím, co odhaluje struktury prostoru, které zapečeťují lásku samu před sebou.“ Struktury prostoru v tomto případě poukazují na lidský nástroj. Jen čas může strhnout ztuhlé bariéry nebo jemné membrány, které znesnadňují nebo znemožňují frekvencím lásky projevit svou moudrost v chování jedince.

Jestliže přiřadíme proměnné času patřičnou důležitost, můžeme říci, že jsme všichni na cestě k této realizaci. Je jen záležitostí času, kdy ji dosáhneme. Čas je tedy proměnná, která nás rozděluje. V jistém smyslu jsme jeden od druhého posunuti v čase. Jedinci nemůžou být v naprosto stejném čase (fázi) vůči svému odhalení frekvencí lásky ve světě forem.

Tento vhled ti pomůže pochopit vztah mezi jednotou a realitou, pomůže ti získat schopnost urychlovat svůj čas a čas těch, se kterými jsi ve spojení. To je skutečný smysl cestování v čase a jeho definice.

Odpuštění

Odpuštění vychází z představ, které si o něm všichni vytváříme, jak nejlépe umíme, v závislosti na našich životních zkušenostech a stupni, jakou měrou naplňujeme svůj lidský nástroj frekvencemi lásky. Vychází-li jednání jedince ze srdečních ctností a bohatých vzorů jeho autentických frekvencí, je odpuštění přirozeným stavem přijetí.

Když do našeho života přichází zkušenost křivdy – není podstatné, jak důležitě se jeví, nebo zda vnímáme sebe jako její příčinu – můžeme reagovat ostrými emocemi oběti nebo zlosti. Avšak tato emoční změť a chaos může být rychle proměněna prostřednictvím řetězce: pochopení → soucit → odpuštění → vděčnost. To je rovnice, která transformuje temné víření emocí oběti nebo modelu spolu-reakce na jasné světlo, ponechávajíce za sebou pouze nejčistší frekvence lásky zbavené veškerého podmínění.

Odpuštění je skutečně vnějším vyjádřením pochopení a soucitu bez zatěžujících pocitů duality (tj. dobra a zla), které jsou typicky přítomny při odsuzování. Jde o neutrální vyjádření s jediným úmyslem – uvolnit sama sebe ze sevření času, které je podobné energetickému pohyblivému písku a které tě energeticky zaplétá do emočního stavu závislém na čase.