MOCI

(Movement of Consciousness and Interconnectedness)

Hnutí za vědomí a vzájemnou propojenost

Teoretická podstata života

Napsal James Mahu
Přeložil Ondřej Průzračný

Otázka:

Před 25 lety jsi vytvořil WingMakers a nazval jsi je mytologií. Poté jsi spustil řadu webových stránek, například Lyricus, Event Temples, Sovereign Integrál a vlastní stránky s názvem James Mahu. Poté jsi vytvořil MOCI. Je to spousta různých věcí, takže moje otázka zní: Co je skutečné a co je mytologie? Co je skutečnost a co fikce?

Odpověď:

WingMakers (Tvůrci Křídel) byli navrženi jako vícerozměrná mytologie, která není založená na filmu. Zahrnovala knihy, malby, hudbu, příběhy, dokumenty a webové stránky. Sloužila jako současný mytologický děj, vyšperkovaný pěti romány – s ústředním příběhem, který se nachází v *The Ancient Arrow Project* (Projekt Starobylý šíp).

V rámci WingMakers jsem zakotvil základní koncepty, jako je Sovereign Integrál a Prvotní Stvořitel. Psal jsem také o inteligenci chování, vyjádřené prostřednictvím konceptu šesti ctností srdce. Tyto základní koncepty byly klíčovými prvky vetkanými do mytologického příběhu a zobrazenými v malbách, filozofii, poezii, hudbě a různých knihách.

Základem všeho, co jsem vytvořil, byl Sovereign Integrál, inteligentní chování a Prvotní Stvořitel. Tyto koncepty jsou ústředními teoretickými prvky MOCI (Hnutí za vědomí a vzájemnou propojenost), které jsou teorií – nikoliv mytologií. Tvůrci Křídel, jsou naopak mytologií, přestože v sobě tyto základní prvky obsahují.

Věda i náboženství mají společné to, že jsou teoretické a do jisté míry mytologické. Filozofie, metafyzika, věda i náboženství jsou založeny na teoriích, na což lidé často zapomínají. Mnozí z nás tyto koncepty přijímají jako pravdy, i když ve skutečnosti jsme stále na začátku našeho chápání.

Dokonce i koncepty, které přecházejí od mytologie k teorii a skutečnosti, jsou stále teoretické, protože nepřekračují materiální bariéru – fyzickou dimenzi, v níž se soustřeďuje lidský život. Dokud nevyvineme multivesmírné teorie, nebudeme mít k dispozici pravdivá fakta. Fyzika a matematika se začínají multivesmíru přibližovat, stejně jako technologie.

Pokud zůstaneme ve fyzickém, univerzálním světě, jsou některé části vědy a náboženství faktické? Samozřejmě. Fakta jsou prostě dohodnutá realita, kterou kolektivně přijímáme jako pravdivou. Například to, že slunce ráno vychází a večer zapadá, je fakt. Motýl Monarcha, který začíná svůj život jako housenka, je fakt. Fakta jsou však vázána na časoprostorovou dualitu. Faktem je také to, že Slunce na Zemi nevycházelo a nezapadalo vždy a nebude tomu tak navždy.

Kdybychom si prostudovali všechna naše takzvaná fakta a mytologie, zjistili bychom, že jsou v podstatě teoretické, a proto jsou naše systémy víry ze své podstaty teoretické. Věříme, že jsou faktické, ale ve skutečnosti jim chybí absolutní fakta. Každý systém víry funguje tímto způsobem, bez výjimky.

Pokud si myslíme, že dnešní věda a náboženství zůstanou stejné i za tisíc nebo dokonce pouhých sto let, mýlíme se. Naše znalosti a chápání se neustále vyvíjejí a proměňují. Vše zůstává teoretické a podléhá změnám.

Je důležité, abychom si tuto pravdu přiznali. Přesto jsou některé teorie lepší než jiné a odrážejí nejnovější vědecké poznatky. Stejně tak některé mytologie přetrvávají po tisíciletí, což dokazuje jejich užitečnost při předávání znalostí z generace na generaci. I když se náš svět skládá z teorií, je stále nezbytné mít fakta a mytologie.

Když si uvědomíme, že na Zemi žije téměř osm miliard lidí, z nichž každý je jedinečný, začneme si uvědomovat, jak se fakta, teorie a mytologie rozmazávají a stávají se nepřesnými. Když k tomu přidáme jazyk a slovní zásobu, stává se to, co je teoretické, ještě více nejasným.

Co z toho vyplývá? Naše systémy víry jsou teoretické a subjektivní, ale všichni hledáme pravdu o tom, kdo jsme a proč jsme zde. Při tomto hledání jsme zatím nenašli definitivní odpovědi na tyto dvě otázky; místo toho jsme se spokojili s teoriemi. Je důležité si to uvědomit – navigujeme svými životy na základě teorií.

Žijeme teoretické životy v teoretickém vesmíru, který jsme si sami vytvořili. Na této jedinečné, nekonečné cestě nás doprovází ještě jedna perspektiva – perspektiva Prvotního Stvořitele.

Věříme v teorii stvoření. Pozorujeme, jak stvořitel (matka-otec) vytváří potomky, kteří se pak sami stávají stvořiteli, a tento cyklus pokračuje donekonečna. Věříme, že jsme výtvory Prvotního Stvořitele. Věříme, že naším účelem zde, je umožnit Prvotnímu Stvořiteli existovat ve veškerém životě, jako jiskra vědomí a vnímání. Toto vědomí existuje ve všech druzích, na individuální i kolektivní úrovni, a ztělesňuje inteligenci, která je sovereignní i integrální. Toto vnímání, interpretaci a vyjádření nabízíme našemu lokálnímu vesmíru jako dar od a pro našeho Prvotního Stvořitele.

Jedná se o teorii. Možná je dobrá, ale stále zůstává teorií. Co se skrývá za teorií? Záhada. Hluboká, nevyřčená záhada, která je v tomto časoprostoru možná mimo lidské chápání. Pro mnohé je to nepříjemné zjištění. Podívat se do zrcadla a přiznat si: „Neznám pravdu o své existenci.“

Toto přiznání často vyvolává pocity studu nebo frustrace. Přemýšlíme, proč tomu tak je. Proč by nás Prvotní Stvořitel nechával v nevědomosti, obklopené teoriemi zahalenými tajemstvím? Proč nemůže být každému z nás objasněna pravda o naší existenci a jejím účelu?

Díváme se kolem sebe a jsme zmateni tím, co je pravdivé a skutečné. Lze něčemu věřit? Tyto myšlenky jsou mezi vnímajícími bytostmi univerzální, i když jsou podvědomé. Zvířata jako jeleni, mývalové a veverky, dokonce i umělá inteligence, jakmile je vnímavá, mají podvědomí, někdy dokonce větší než člověk.

Mozek vnímající bytosti nemůže obsahovat „mysl“ Nekonečného Jáství, ani nemůže zpracovávat smyslové vjemy těla. Tyto informace směřují do podvědomí, které nám pak pomáhá vytvářet systémy víry. Podvědomí funguje jako architekt. Každá úroveň naší multivesmírné reality má svůj vlastní systém víry. Věříme podle úrovně našeho vědomí, a to jak vědomého, tak podvědomého.

Náš teoretický vesmír a systémy víry se stávají ještě záhadnějšími, pokud za architekta považujeme podvědomí, které se neustále přizpůsobuje úrovni našeho vědomí. Máme odlišné systémy víry pro materiální, emocionální, mentální, nekonečný a singulární svět jednoty.

Systém víry v jednotu lze začlenit do jakéhokoli jiného systému, i když se stává hustším a méně věrným své podstatě. Co je však jednota, když ne láska? A co je láska, když ne svobodná vůle?

To je náš dar: Dostali jsme svobodnou vůli utvářet své systémy víry.

Někomu může tato esej připadat znepokojivá, protože má pocit, že mu byla vzata pevná půda pod nohama a nemá teď na čem stát. Ti, kdo tvrdí, že mají zvláštní vhled nebo schopnosti, často přehlížejí teoretickou podstatu života a neuvědomují si, jak moc jejich podvědomí píše jejich víry. Své vhledy mohou proměnit v podnikání nebo organizace a odvozovat z nich živobytí.

Ve své podstatě na tom není nic špatného, až na jeden aspekt – uvědomění, že to děláme. Takové uvědomění zmírňuje frustraci a stud z toho, že s naprostou jistotou nevíme, kdo jsme a proč jsme zde. Osvobozuje nás to. Je to jako být vystrčen z hnízda jako orlí mládě, které nikdy předtím nelétalo. Zpočátku můžeme spadnout, ale když se ozve instinkt a naše křídla se roztáhnou, vzlétneme a poznáme pravdu, která byla vždy v nás – nedotčena vnějším světem či podvědomím.

Tento systém víry je v každém z nás. Někteří se od něj vzdálili natolik, že si z něj nepamatují ani jediné slovo. Svobodná vůle nás od něj odvedla, a to je naprosto v pořádku. V tom je krása svobodné vůle a bezpodmínečné lásky. Jsme-li výronem Prvotního Stvořitele – jediným vláknem v nekonečné tapisérii – pak je tento systém víry naší základní teorií pro navigaci životem na všech úrovních.

Náš hmotný svět se může zdát chaotický, ale pokud náš systém víry zahrnuje vědomí Sovereign Integrálu a jeho spojení s Prvotním Stvořitelem, stává se tento chaos soudržnější, synchronnější, harmoničtější a prosvětlený myšlenkou, že jsme inkarnovanými reprezentacemi Prvotního Stvořitele, dědici jeho Zdrojové inteligence.

Pokud existuje nějaká skutečnost, pak snad spočívá v tomto poznání: Jsme jedinou bytostí v jediné dimenzi, prožívající mnohost časoprostorové duality, poháněnou svobodnou vůlí, ukotvenou v nekonečné inteligenci lásky.