Přetváření konečného na Nekonečné

Otázka:

Hodně píšeš o Sovereignní Cestě, což tak nějak vychází z Ježíšova učení, který údajně mluvil o tom, že království nebeské je v nás, a proto je Sovereignní Cesta taková. Ale jak je to s pocitem společenství, pospolitosti nebo příbuznosti? Jakou roli hrají na Sovereignní Cestě?

Odpověď:

Odpovědí na tvou otázku je koncept vědomí Sovereignního Integrálu. Ale chápu, že ty se ptáš na více srdeční, dokonce na lidské úrovni. Konečné jáství – ta naše část, která je výrazně lidská, ta část, která touží po existenci – vidí účelnost v tom, být komunitním tvorem. Tato naše část je však pouze branou k Sovereignní Cestě.

Konečné jáství je ve velmi skutečném smyslu nástupním můstkem na „dálnici“ Sovereignní Cesty. Jakmile jsme na dálnici, pracujeme v partnerství mezi konečným a Nekonečným Jástvím. Už se dále nevnímáme jako jedno nebo druhé. Vnímáme se jako součást Nekonečného Systému, který je tvořený konečným jástvím, Nekonečným Jástvím, Nekonečnou Bytostí – kterou je Země a její hvězda Slunce, a Prvotním Stvořitelem.

Tento kolektivní systém se stává naší novou identitou, kterou je Sovereign Integrál. Vnímáme to jako integrovaný systém, jehož součástí je každá životní forma – ať už si to uvědomuje či nikoliv.

Členství v Nekonečném Systému není volitelné. Jestliže existuješ, jsi v něm. Jestli jsi v něm, jsi v něm navždy. Vždy jsi v něm byl. A vždy v něm budeš.

Proto celá ta záležitost s komunitou je chápána odlišně. My nejsme komunita jako nějaký kmen, který stojí proti přírodě, nebo proti jiným kmenům, se kterými soutěží o omezené zdroje, nebo o podíl na trhu, atp. My jsme komunitou Jediného a Všeho. My jsme součástí Nekonečného Systému, který v sobě obsahuje vše. Jak by to jinak mohl být Nekonečný Systém?

Náš smysl pro komunitu se přesouvá od konečného kmene k Nekonečnému Systému. Při tomto posunu se můžeme cítit izolovaní, protože naprostá většina lidí, dokonce i těch, kteří se hlásí k duchovnu, patří ke konečnému kmeni. Ztotožňují se s podmnožinou celku, a to nejen v lidském smyslu, ale zejména pokud vezmeme v úvahu všechny formy života ve všech dimenzích časoprostoru.

Nejedná se o volbu jedné možnosti na úkor druhé. I když žijeme v hmotném, konečném světě, můžeme mít obě perspektivy: konečného kmene i Nekonečného Systému. Taková je nabídka rozvoje v časoprostorové dualitě – my jsme vždy obojím a současně vším – ať už o tom víme, nebo ne.

Žijeme v kmenech a zároveň jsme součástí Nekonečného Systému. Tak je to jednoduché. Kmenem může být naše rodina, organizace, pracoviště, mešita, chrám nebo kostel, koníček, vášeň, etnická příslušnost, politické přesvědčení, zeměpisné místo atd. V těchto kmenech sytíme svou touhu po společenství. Internet a jeho sociální sítě umožnily, aby tyto kmeny úspěšně překračovaly geografické hranice, což umožnilo splétání nových kmenů.

Kmenový život je dnes stejně snadný jako kdykoli předtím. Možná by bylo dobré si to přiznat, navzdory tomu, jak moc nám média připomínají, že jsme osamělí a odříznutí. Kde se však tato osamělost bere? Je skutečně důsledkem médií? Rozhodně není důsledkem Sovereignní Cesty.

Podstata námi vnímané osamělosti spočívá v tom, že nevidíme, že žijeme v obou realitách – v konečném kmeni i v Nekonečném Systému. Konečný, materiální svět nás přitahuje s neúprosnou jistotou, zatímco Nekonečný Systém se nám zdá být relativně lhostejný a možná i nevlídný.

Tato lhostejnost je však podobná lhostejnosti vody vůči rybám, nebo vzduchu vůči suchozemským živočichům. Vzduch prostě existuje. Je všude kolem nás a my ho bereme jako samozřejmost. Je tak samozřejmý, že sklouzl do neviditelnosti, a proto mu můžeme přisuzovat lhostejnost. A přitom je vzduch příčinou toho, že žijeme a máme vědomí.

On není lhostejný. On je naprosto nezbytný. Nekonečný Systém je jako elektřina pro naše technologie – bez něj bychom byli všichni jen těly, která by spadla na zem a časem se rozpadla na prach. Nekonečný Systém je naší identitou. Nám se jen zdá, že je to lhostejná, izolovaná cesta k uvědomění si našeho pravého jáství, protože jsme příliš ponořeni do konečného jáství a jeho lokálního vesmíru časoprostorové duality.

Pokud je naše kmenová identita tvořena konečnými věcmi – těmi věcmi, které existují v časoprostorové dualitě jako hmotné objekty a mentální pojmy – můžeme mít pocit společenství, ale to neznamená, že cítíme Nekonečný Systém, nebo že ho cítíme stejnou měrou jako konečný kmen. Chvíli trvá, než nalezneme rovnováhu mezi vnímáním obou forem společenství – konečného kmene a Nekonečného Systému – nikoliv jako konkurenčních sil, ale jako partnerů společného designu.

Co je to za design? Že jsme Sovereignními Integrály. Že existujeme jako vědomí, které je Sovereignní coby individuální, Nekonečné Jáství; a že jsme integrálními prvky Nekonečného Systému, který vrcholí v Prvotním Stvořiteli. Že jsme mraky, které tvoří dešťové kapky, jež padají do potoků, jež se vlévají do řeky, která se vlévá do oceánu, jenž tvoří mraky. Metaforicky řečeno, my jsme tím Nekonečným Systémem.

„Oceán vědomí“ je Prvotním Stvořitelem, na němž Nekonečný Systém závisí. Vše, co existuje, existuje uvnitř Nekonečného Systému. Vše je jeho součástí. Vše k němu patří. Ať už je to slimák nebo hvězda, patří do něj. Ať už je to počítač nebo jelen, také tam patří. Ať už je to kámen nebo člověk, patří tam. Ten Systém je naprosto všeobsažný a v této všeobsažnosti je rozmanitost svobodné vůle a s ní spojené sovereignní zmocnění.

Svobodná vůle se netýká jen činů a pohybu. Týká se také mentální, imaginativní a emoční říše. Což znamená, že máme svobodnou vůli věřit, tvořit myšlenky, představovat si čím a kým jsme, cítit náš původ jako sovereignní součásti nekonečného vědomí. Všechny tyto aspekty jsou součástí naší svobodné vůle, existovat tak, jak v časoprostorové dualitě existujeme. Jak existujeme v našem lokálním vesmíru. To je naše moc.

Toto zmocnění vychází z uvědomění si toho, kdo jsme a proč jsme zde. Uvědomění si těchto dvou prvků vědomí je rozhodující pro naši schopnost pochopit Sovereignní Integrální povahu naší identity a pak ji žít podle svých nejlepších schopností. Toto vědomí uzemňujeme v konečném světě časoprostorové duality. Tam se stává myšlenkou, myšlenka se stává způsobem života, způsob života se stává praxí víry a chování, což je opět uzemněním.

Každý z nás, kdo tuto myšlenku uzemňuje v konečném světě, není osamělý, pokud si to nepřeje. Jsme součástí sítě vědomí Prvotního Stvořitele, které je propojeno s těmi, kdo v něj věří tak, jakým skutečně je – ne jako praotce někde v oblacích. Toto uvědomění vědomě uzemňujeme v našem lokálním vesmíru, protože jen tak v něj můžeme věřit. Věřící chápou, že veškerý život v něj věří, když je ve svém Nekonečném Jáství. Uzemnění se však týká našeho konečného jáství a našeho lokálního vesmíru.

Abychom mohli věřit ve vědomí Sovereign Integrálu a uzemnit ho v dimenzích časoprostorové duality, musíme ho prožívat ve svých názorech a chování, zatímco putujeme po Sovereignní Cestě skrze Nekonečný Systém. Je to jediná cesta pro jednotlivce a neexistuje žádná organizace, která by se touto cestou mohla vydat, natož ji definovat a ukazovat cestu. Pouze jednotlivec může na Sovereignní Cestu vstoupit a putovat po ní.

Ačkoli může Sovereignní Cesta znít odcizeně, zůstává faktem, že je jedinou cestou jak ke vše-obsažné komunitě, tak ke vše-vylučující sovereignní zkušenosti. Tato zkušenost přináší současné pochopení obojího; je životem v průniku sovereignního a integrálního chápání.

V tomto časoprostoru je chápána samotná dualita. Nejsme bodem na kontinuu linie ani spektrem nekonečných barev a dimenzí. Jsme současně vše-zahrnující i vše-vylučující v nekonečném rozsahu měřítka. Přesto v každém bodě naší nekonečné duality chápeme, kdo jsme a proč jsme zde; také chápeme, že Nekonečný Systém nás podporuje láskou, že nám umožňuje svobodnou vůli a neomylně nás k sobě přitahuje – a přitom se noří do konečného, aby přetvořil konečné na nekonečné.

Nekonečné žije v konečném, stejně jako konečné žije v nekonečném. Vědomí je nekonečné a žije v konečném, lokálním vesmíru. Ti, kdo to chápou nejen na intelektuální úrovni, ale i na úrovni živého příkladu, nejsou sami. Jsou rozprostřeni napříč multivesmírnými dimenzemi Prvotního Stvořitele. Jsou oděni do všech myslitelných oděvů. A nehledě na svůj oděv se drží jediného: Jsme Sovereignními Integrály v Nekonečném Systému.

V časoprostorové dualitě si to někteří uvědomují, jiní nikoliv.

Ti, kteří si to uvědomují a aktivně pracují na tom, aby toto vědomí zakotvili v konečných světech, nejsou ničím menším, ani ničím větším. Platí, že všichni jsou si rovni. Uvědomění je volba. Volba je projevem svobodné vůle. A svobodná vůle vychází z bezpodmínečné lásky. Veškeré vědomí je tedy výrazem bezpodmínečné lásky, ať už toto vědomí chápe, že je Sovereignním Integrálem v Nekonečném Systému, anebo nechápe.

To je důležité pochopit. V opačném případě budeme ty nevědomé posuzovat jako méněcenné nebo jako ty, jenž jsou mimo „vnitřní kruh“. Sovereign je zřetelně jedinečný, Integrál je zřetelně jednotný. Sovereigna, díky tomu, že je zřetelně jedinečný, nelze nikdy soudit. A Integrál, díky tomu, že je zřetelně jednotný, už nelze soudit vůbec.

My jsme však lidsky vycvičená zvířata. Máme souzení a používáme ho podle svého uvážení. Naše omezené ego bude držet jeho ostří, aby se vymezilo a bránilo. Přesto lze i sebeodsuzování z našeho života odstranit. Jsme tu proto, abychom uzemnili vědomí Sovereign Integrálu v časoprostorové dualitě, a každý z nás toto „uzemnění“ provádí zřetelně jedinečným způsobem.

Vydáváme se po Sovereignní Cestě, abychom pochopili svou Integrální přirozenost. Cesta skrze časoprostorovou dualitu není snadná ani těžká, ale spíše je nutným výsledkem svobodné vůle; a svobodná vůle je to, co umožňuje Prvotnímu Stvořiteli autentické prožívání. Naše individualita je stavitelem ze Zdrojové Inteligence, k níž máme přístup a můžeme ji využívat.

Je Sovereignní Cesta náchylná k podvodu? Můžeme se nechat oklamat a uvěřit něčemu, co je falešné? Jak by něco mohlo být falešné, pokud to pro nás má význam? Pokud věříme v něco, co pro nás nemá význam, pak ano, jsme oklamáni, ale ne vnější silou. Jsme oklamáni svým vlastním klamem. My musíme věřit především ve smysluplnost. Nevěřit něčemu jen proto, že se to po nás žádá vyřčenými nebo napsanými slovy.

Pokud věříme ve věci, které pro nás mají smysl, nejsme oklamáni. Nechť je smysluplnost naším impulsem k činům a pokroku na naší Sovereignní Cestě. Ať je smysluplnost naším kompasem, naší Severkou. A ano, smysluplnost může být pro různé bytosti různá. Stejně tak je i Sovereignní Cesta pro každou jednotlivou bytost a osobnost jiná. Nikoho nelze soudit. Neexistuje žádný soudce. Souzení je jedinou věcí: Naší schopností rozeznat v přítomném okamžiku smysluplnost a být moudří, abychom ji následovali.

To nelze dělat donekonečna. Snad 1 % přítomných okamžiků může být vědomým pohybem k smysluplnosti. Přesto toto 1 % stačí na to, aby byl člověk Sovereignní. Možná pro vás stačí 2 %. Možná pro jiného Sovereigna je prospěšných 5 %. A pro dalšího je žádoucí ještě vyšší procento. A povaha smysluplnosti je pro danou Sovereignní bytost zcela jedinečná.

Jde o to, že neexistuje žádný scénář Sovereignní Cesty, který by bylo možné definovat pro jednoho a pak ho předat dalšímu a dalšímu a dalšímu. Jediný scénář, který existuje, je ten, který si píše každý sám, když hledá smysluplné pochopení toho, kým je a proč je zde. Tímto scénářem je náš život v našem lokálním vesmíru. Jeho smysluplnost platí pouze pro nás. Neplatí pro dalšího člověka. Nemůže platit pro dalšího člověka, a to je důvod, proč se nesnažíme nikoho obracet na naši víru. Úsilí je zcela věnováno naší vlastní interpretaci a vyjádření našeho chápání toho, kým jsme a proč jsme zde.

Jsme tu proto, abychom uzemnili vědomí Sovereign Integrálu v časoprostorové dualitě, která se týká našeho lokálního vesmíru; a jsme tu proto, abychom jménem Prvotního Stvořitele vnímali náš lokální vesmír jako prostředek k žití v průniku sovereignnosti a celistvosti. A to děláme každý svým individuálním způsobem. Ve svém vlastním čase. Svým vlastním způsobem vyjádření. A děláme to s ostatními – vždy s ostatními – i když jejich těla nikdy nevidíme. My jsme živou sítí vědomí, která je vzájemně propojená.

Jak to zjistíme? Já bych tu otázku položil jinak: Jak to po svém prožijeme? Pokud dokážeme najít lepší způsob, jak žít tak, abychom mohli žít a vyjadřovat své vědomí Sovereign Integrálu do svého lokálního vesmíru, pak to dokážeme. K tomu není potřeba žádné povolení. Nejsou na nás uvalena žádná omezení.

A co je nejdůležitější, neexistuje žádná „správná cesta“; existuje pouze naše cesta. Dokud slovo „naše“ znamená Sovereignní a Integrální; dokud jsme partnery svého konečného a Nekonečného Jáství; dokud žijeme jako vyjadřující se síla Prvotního Stvořitele v rámci Nekonečného Systému, tak ztělesňujeme svůj účel.

Proč by toto někdo popíral? Proč bychom se měli omezovat? Proč bychom se rozhodli být izolováni a odděleni od všech ostatních tvorů nebo forem života? Proč bychom vnímali kmenové pravdy, místo abychom vnímali všeobjímající pravdu? Proč bychom se cítili být nuceni volit buďto Sovereignitu nebo Integrálnost, jako bychom nemohli být obojím?

Tyto otázky si každý z nás klade ve svých nejhlubších úvahách. Odpověď na tyto otázky je složitou směsicí programování našeho omezeného lokálního vesmíru, které se skládá ze společenských norem, rodinných hodnot a spojeného výsledku našich vzdělávacích programů. Věda, filozofie a náboženství také chtějí mít v této odpovědi svůj hlas. Tu odpověď je velmi důležité pochopit, protože ona žije a skrývá se v našem podvědomí. Je naším soudcem a porotcem ve věcech našeho srdce a mysli.

V našich programech žije mnoho konspiračních teorií a teorií reality a vědomí, které jsme zdědili v samotné konstrukci slov a obrazů. Můžeme v ně věřit, ať už vědomě, nebo podvědomě. Jsme jejich pěšáky, kteří se snaží konvertovat, a s každou novou konverzí se propadáme hlouběji do našich věr. Do našich odpovědí.

Abychom mohli osvobodit své „odpovědi“, své víry, musíme je přetvořit do kontextu teorie, že jsme Sovereignními Integrály. Že jsme vyjádřeními Prvotního Stvořitele. Že žijeme v Nekonečném Systému svobodné vůle a lásky. Že naše bratrství a sesterství se vztahuje na veškerou existenci. Že jsme zároveň vše-vylučující a vše-zahrnující.

Pokud jsme ochotni to udělat, můžeme najít nástupní můstek na Sovereignní Cestu. Temnota válek, hladovění, otroctví, náboženského tribalismu a izolacionismu – tyto temné síly, které nás obklopují v médiích, umění a filmech a v našem lokálním vesmíru, se prezentují jako ostré připomínky naší omezené přirozenosti, naší prvotní povahy; představují naše konečné jáství, které bojuje proti těmto temným silám.

Jakmile se však vydáme na Sovereignní Cestu do Nekonečného Systému, budeme se snažit jen o jediné – jak uzemnit vědomí Sovereign Integrálu v našem lokálním vesmíru. Temné síly ztratí svůj vliv na naše víry a chování. A to proto, že Nekonečný Systém, v němž žijeme a dýcháme, je Jedinou Věcí vytvořenou z nekonečné rozmanitosti. A my jsme našli cestu, jak vidět a cítit tuto Jedinou Věc.