Sovereignní cesta

Otázka:

Existují stovky, ne-li tisíce různých cest, kterými se člověk jako já může vydat. Vyrostl jsem v křesťanství, v plnoletosti jsem začal studovat buddhismus a mezi dvacátým a třicátým rokem života jsem konvertoval k východní cestě. Ale přesto se mi zdá, že mám v psychice nainstalovaný křesťanský systém víry, který je těžké odstranit nebo vytěsnit. Co navrhuješ jako způsob, jak sloučit tyto různé cesty, abych se necítil tak rozporuplně, provinile a zmateně?

Odpověď:

Existuje jen jediná cesta, protože všechny cesty nakonec konvergují do jediné. Z vnějšího pohledu našeho lokálního vesmíru to vypadá, že existuje nekonečné pole různých systémů víry. Všechny ale poskytují potenciální přístupovou cestu k té jediné cestě. Nicméně ta jediná cesta je vždy vnitřní. V lokálním vesmíru jedince se nalézá v pochopení, že existuje jen jedna cesta, jak lze nalézt tyto základní pravdy: Kdo jsem a proč jsem zde?

Tato jediná cesta je naší vlastní cestou. Není předepsaná někým jiným. Je naší vlastní a v našem lokálním vesmíru probíhá jakýmkoliv způsobem. Jestliže cítíme naplnění a vyvíjející se pocit pochopení toho, kdo jsme a proč jsme zde, pak jsme na správné cestě – dokonce i když se cítíme být v konfliktu, provinilí nebo zmatení. Je to naše cesta, a proto jsme se rozhodli v ni věřit.

Naše víry plodí naše chování, které plodí naše víry. To je cyklus, ve kterém žijeme. To je důvod, proč je důležité dostat do souladu své víry a z nich vyplývající chování, při snaze o zodpovězení těchto dvou otázek – kdo jsem a proč jsem zde? A pak se nikdy nespokojit s tím, že odpovědi známe úplně. Tyto odpovědi se rozšiřují a vyvíjejí s naším zkoumáním, coby životních forem v časoprostorové dualitě. Úrovně pochopení jsou nekonečné.

Jak poznáme, že jsme pochopili tuto jedinou cestu a našli jsme její prameny – to místo, odkud začínáme naši jedinou cestu, jak se stát Sovereignním Integrálem v časoprostorové dualitě? Jak poznáme, že jsme připraveni navázat vědomé partnerství mezi konečným a Nekonečným Jástvím? Jak poznáme, že jsme připraveni stát se oddaným (byť nedokonalým) praktikujícím bezpodmínečné lásky? Tyto odpovědi nejsou pro kohokoliv z nás nikdy úplně stejné. Každý z nás kráčí po naprosto jedinečné a individuální stezce realizace.

Každý z nás nalézá svou cestu ve svém lokálním vesmíru. My si však převážně ani neuvědomujeme, že svůj lokální vesmír vytváříme našimi vlastními vírami a naším vlastním chováním do té míry, do jaké věříme v partnerství našeho konečného a Nekonečného Jáství. Toto základní pochopení se objevuje, když jsme připraveni ho integrovat do naší víry a chování a dovolit jim, aby přetvořili náš lokální vesmír. Důsledkem toho je, že jsme se rozhodli umístit sebe k prameni a odevzdat se cestě, která nás čeká. Tyto prameny jsou jedinou řekou a kromě nich již neexistují žádné další přítoky.

Všichni, kteří na tuto jedinou stezku vstupují, po ní cestují do nekonečna. Všechen proud plyne jen jedním směrem. Tento proud nás unáší na místa, kde získáváme hlubší pochopení toho, kým jsme a proč existujeme v časoprostorové dualitě. Učíme se chápat, že jsme vědomím jednoho, mnohých a všech. Učíme se, že jsme Sovereignním Integrálem – duší, která je zároveň sjednocená a individualizovaná – jako přirozený důsledek úmluvy s naším Stvořitelem.

Jediná cesta plyne pouze směrem k našemu Stvořiteli. Nicméně jako lidé vnímáme různé překážky či protivítr nebo frustrace, když máme pocit, že se pohybujeme zpět nebo vybočujeme. Přesto řeka stále plyne jedním směrem, odtud její jméno: jediná cesta. Když na ni vstoupíme, okamžitě cítíme její proud. Je magnetický. Jestli toto necítíme, možná nejsme tak docela připraveni, jak jsme věřili, na to, abychom provedli věčné odevzdání.

Pravda má svůj způsob, jak nám našeptává. Je to velmi jemné, ale v této jemnosti existují celé světy, kde je možné být, žít, chápat, projevovat se, tvořit, atd. Pravda není žádný filozofický, ani znalostní systém. Pravda je systém víry založený na nedokonalé praxi bezpodmínečné lásky. Jestliže v této esenci pravdy vnímáte nedostatek vědy či náboženství, pak máte pravdu. Je to tak. Rozhodně je to tak a pro tuto absenci není žádná omluva.

Věda je nedostatečná pro rozvoj našeho pochopení fyzického vesmíru, neboť v našem lokálním vesmíru existují nekonečné úrovně vědomí a jeho interakcí s časoprostorovou dualitou – fyzická dimenze je pouze jednou z nich. Věda nemá nástroje, kterými by mohla zkoumat či chápat tyto další světy. Nemá na to žádný mechanizmus, matematiku či nástroje, aby dokázala, že tyto nekonečné dimenze existují; ani nemůže dokázat, že v těchto dimenzích vždy existuje vědomí.

Kdyby bylo možné defragmentovat lidské vědomí, tj. ukázat jeho existenci napříč dimenzemi, viděli bychom nepředstavitelně složitou identitu, která je ve svých nejvyšších úrovních nekonečná a propojená s Jediným a Vším. A ve svých nejnižších úrovních je vtělená v časoprostorové dualitě jako dočasné, konečné tělo, oddělené od Jediného a Všeho. A přitom jsou tyto dvě identity propojené jako kořeny jediného stromu.

Věda a náboženství nás sice můžou dovést k pramenům jediné cesty, ale když vstoupíme do proudu jediné cesty, tak je můžeme nechat na pobřeží. Jediná cesta není o dokazování těchto dalších světů a dimenzí jiným bytostem. Jedinou rolí, kterou by věda a náboženství mohly případně nabídnout komukoliv na jediné cestě, je toto: „dokázat“, že jsme nekoneční. My se vždy pohybujeme k dalšímu pochopení toho, kým jsme a proč jsme zde. Skrze prohlubování tohoto našeho pochopení pomalu přizpůsobujeme svá chování, abychom se lépe sladili s Jediným a Vším a abychom zharmonizovali naše konečné a Nekonečné Jáství.

Tedy k pramenům každý z nás dorazí naprosto jedinečnou a individuální cestou, ale jakmile vstoupíme do vod jediné cesty, umožníme jejímu proudu, aby nás unášel dál. Stáváme se součástí jediné cesty. Už nebloudíme někde v poušti, ani nehledáme a netoužíme po cestě domů. Jsme žijícím zkrášlením jediné cesty a v tomto výrazu vnímáme pouze přátelství se všemi živými tvory. Chápeme, že to jsou stejní tvorové, a pokud nejsou na jediné cestě, pak je to jejich vlastní volba.

Je možné, že to všechno zní nevěrohodně, protože někdo může docela přesvědčivě argumentovat, že prameny jediné cesty je extrémně obtížné nalézt. Ale to je jen proto, že jsme tomu tak byli naučeni. Není tomu tak. Pro jejich nalezení nejsou nutné žádné požadavky, ani předpoklady. Je to vnitřní volba, která je činěna nespočetněkrát napříč všemi okamžiky časoprostorové duality. Je to volba vstoupit do řeky a umožnit proudu, aby nás unášel, vedl a centroval, zatímco plyneme dál vodami jediné cesty.

Představte si tisíce přítoků, které konvergují do jediné řeky. V bodě konvergence se proud zvětšuje. Bude tam rozbouřený a vířivý, ale přesto se jedná o prameny jediné cesty. Toto víření se nám zdá obtížné, protože jsme centrovaní na vnějšky. Sledujeme to víření. Nevidíme klidný tok níže po proudu. Nevnímáme to, jak bahnité vody pramenů dávají vzniknout čistým vodám dál po proudu.

Cesta k pramenům a splývání s proudem, to všechno je součástí cesty. Nazývá se to Sovereignní Cesta, což znamená, že každá cesta je neopakovatelná a naprosto jedinečná. Když o tom uvažuješ, tak zjistíš, že každý okamžik časoprostoru je pro každou jednotlivou životní formu jedinečný. V nekonečnosti časoprostoru není žádný okamžik stejný. Každá životní forma vytváří svůj lokální vesmír, a proto každá cesta je jedinečná. Je to právě jedinečnost, co poskytuje Jedinému a Všemu nejhlubší vhledy, které napájí jeho inteligenci.

Tato inteligence je přesně tím, co je s námi v průběhu naší jediné cesty sdíleno. Tato inteligence do nás vstupuje a svým vlastním způsobem vyjadřuje sama sebe prostřednictvím různých úrovní vědomí. Je to vždy jedinečné. Je to pocit, myšlenka, hlas, píseň, báseň, pohnutka, vyjádření, imaginativní pochopení, které tvoří naši jedinečnou zkušenost a projev inteligence Jediného a Všeho.

Většina z nás to vnímá tak, že jsme nedokonalými příjemci této inteligence a v porovnání s úlohou přežití a kulturního pohroužení se nám to dokonce může zdát bezvýznamné a nedůležité. Přístup k této inteligenci a proces učení se, jak být jejím partnerem, nemůže být usazen v souzení ani kritickém myšlení. Jak již jsem mnohokrát řekl, je to volba. Výsledek této volby nemůže být kritizován nebo odsuzován jako nedokonalý, nedůležitý nebo bezvýznamný.

Je to jen volba. Jakmile je učiněna, cesta se začne odvíjet. Nicméně ta volba musí být naše vlastní. Proto se musíme rozhodnout praktikovat naši svobodnou vůli moudře, oceňovat naši Sovereignní Cestu a prohlubovat naši individualitu ve jménu Jediného a Všeho.

Každý z nás máme jiné pozadí, které je tvořené našimi duchovními vírami, jenž jsou výsledkem naší DNA, naší rodové linie, kultury a vzdělání. Máme tyto víry, které přinášíme k pramenům a pak se rozhodujeme, jestli je můžeme nechat na břehu, anebo si je při vstupu na jedinou cestu vezmeme s sebou. Je snazší integrovat pozadí našich duchovních věr s jedinou cestou, jestliže chápeme Sovereignní Cestu – všechnu rozmanitost našeho vzdělání týkajícího se toho, kým jsme a proč jsme zde.

Můžeme vnímat tyto dřívější systémy víry jako směrovky našeho vyvíjejícího se pochopení. Ony definují náš vývoj. Demonstrují to, jak jsme unášeni proudem jediné cesty. Jak plyneme dál po proudu jediné cesty, tak se naše Sovereignní Cesta stává projasněnější. Vnímáme, jak její smysl byl pečlivě plánován. Jak nás událostní řetězce dovedly k tomu, abychom nalezli slova, frekvence, vibrace, které jsou s námi v daném okamžiku času nějak synchronizovány.

A na této Sovereignní Cestě neexistuje ani jediný promrhaný okamžik. Neexistuje žádný čas, kdy jsme volili špatně ohledně toho, čemu věřit. Všechno nás dovedlo na jedinou cestu, kde se můžeme odevzdat a následovat proud. Kde dále můžeme udělat odlišné volby, čemu věřit a zároveň se neohlížet nesouhlasně zpět na jedinečnost naší dosavadní cesty. Spíše ji můžeme celou obejmout ve vděčnosti za naši kolektivní zkušenost, která nás vedla nějakým magickým osudem, který vlastně vůbec nebyl osudem. Byl to souhrn našich rozhodnutí.

Hlavním rozhodnutím je volba, vždy hledat jedinou, vnitřní, jedinečnou a individuální cestu, která vede k Jedinému a Všemu. A v průběhu této nekonečné cesty věříme v nedokonalou povahu bezpodmínečné lásky, která je prostá jakéhokoliv souzení či očekávání. Tato víra je jak interpretací, tak projevem.

Proč jde o nedokonalou bezpodmínečnou lásku? Protože žijeme v multivesmíru svobodné vůle, který je jak konečný, tak nekonečný. Rozpíná se z jedné dimenze do nekonečného počtu dimenzí. Jeho nezměrnost je nepředstavitelná, a přitom každý z nás vlastní „realitní“ bod s názvem: Okamžik života lidské bytosti.

Tento okamžik je bodem, kde praktikujeme naše řemeslo lásky, nenávisti, strachu, radosti a všech dalších myšlenek a emocí, které utvářejí náš lidský stav bytí. Na tento okamžik se můžeme podívat jako na kouli s nekonečným počtem úrovní. Okamžik v životě lidské bytosti je obsažen téměř výhradně v nejnižších úrovních této koule – ve fyzické, emocionální a mentální sféře. Toto si totiž uvědomujeme. Toto považujeme svým senzorickým systémem za reálné.

Bezpodmínečná láska je nedokonalá, ne proto, že by byla poškozená nebo mizerně navržená, ale proto, že sovereignní jedinci se svobodnou vůlí budou tvořit nekonečné lokální vesmíry a v nekonečných systémech neexistuje žádný způsob porovnávání. Proto je všechno naprosto subjektivní. Neexistuje žádná cílová páska ani bod dokonalosti. Tedy praktikujeme bezpodmínečnou lásku, a přitom víme, že není dokonalá, a proto ani my nejsme dokonalí v její interpretaci a projevu.

Už svou definicí je láska, která je bez souzení či očekávání, bezpodmínečná. Jako taková může být spojena s láskou sentimentální, nebo s láskou z připoutanosti, ale i tak zůstává takovou, jakou je – bezpodmínečnou a nedokonalou. Důležitější vlastností této bezpodmínečné lásky je její inteligence. Ona je inteligentní ohledně toho, kdo jsme a proč jsme zde. A jestliže je tato inteligence praktikována a je jí umožněno, aby se v nás svobodně toulala, tak Sovereignní Cesta se stává jasně zřejmou.