Postupné odhalení:

Otázka:

Je tolik diskuzí ohledně odhalení, že Země byla a v současnosti je navštěvována mimozemšťany a/nebo interdimenzionály, a že oni hráli významnou roli v lidské evoluci – zvláště co se týká technologií. Všichni říkají, že tyto informace budou uvolňovány pomalu, ale mně se to jeví, že spíš nebudou odhaleny vůbec a my budeme zanecháni v pochybách a dohadech. Proč je to tak?

Odpověď:

Důvod pro toto pomalé odhalení napříč lidskými generacemi je dvojí:

1. Existují tací, kteří znají skutečnost a užívají si pletichaření, a všechno chtějí nechat za závojem. Je to jejich osobní divadlo.
2. Racionální, leč zastaralý předpoklad, že kdyby to bylo odhaleno příliš rychle, tak by to destabilizovalo vlády, náboženství, vzdělávací systémy, a proto by ekonomika a kultura trpěly nenapravitelnými ztrátami.

Jsou i další důvody, ale tyto dva jsou hlavní. Lidé, kteří o tom vědí, představují mosty. To je způsob, jak to oni sami vnímají. Jsou prvními, kteří reagují na varovné volání, že lidstvo je jen jedním z vláken v propletenci ztělesněné, sovereignní, starobylé, vyšší inteligence. A všechna tato vyšší inteligence je velmi zvídavá, ale nejzvídavější jsou první průzkumníci, kteří objevili Zemi, když byla ještě v počátcích svého formování.

Vizi Země měl její tvůrce, ten, který se vtělil do planety. Aby byla stvořena taková planeta, jakou je Země, tak to vyžaduje tvůrce s obrovskými schopnostmi, zmocněním, zvídavostí, moudrostí a nezměrnou inteligencí, kterou si nikdo z nás, kdo jsme v lidské formě, vůbec nedokážeme představit. Jediné, co víme, že jsme součástí tohoto tvůrce, a že tento tvůrce je součástí ještě většího rozměru tvoření, a že tento fraktál – když si ho představujeme – ve skutečnosti pokračuje dál do nekonečna.

Mimozemšťané a interdimenzionálové jsou všichni součástí tohoto stvoření. Tvůrce Země nebyl geologickým fenoménem. Kdybychom mohli jít zpět do nepoznatelné historie, kde planety a hvězdy byly počaty singulární inteligencí, která tvoří multivesmír dimenzionálního života, viděli bychom, že Země nese novou dimenzi fyzikálnosti, která je tak hustá, že je oddělená od všech ostatních dimenzí.

Všechny ostatní dimenze byly jako projekce snů této singulární inteligence, a tím se zrodila myšlenka planety, jako je Země. To byl počáteční bod našeho vesmíru, který se poté začal biologicky vyvíjet a měl schopnost vytvářet genetiku. Tato genetika byla ceněným klenotem fyzického života. Tato genetika byla dána původní rase bytostí v našem vesmíru – nazýváme je Centrální Rasa.

Oni představovali pro lidstvo první mimozemšťany, ale také to byli naši tvůrci. Náš konkrétní druh, tak, jak ho známe dnes, je výsledkem této genetické linie. Genetika v časoprostoru je vždy ve stavu změny. Někdy ta změna může být směrem k sjednocující lásce, a někdy může být směrem k nenávisti a rozdělení. V dualitně založeném vesmíru svobodné vůle je vždy obojím.

Genetika má vizi. Vždy se vyvíjí k něčemu. Toto něco může být třeba chování soudržné s duší či Nekonečným Jástvím, nebo to může být technologická nadřazenost – když se naše genetika smíchá se syntetickou, jejíž vize je rozdělit a přežít. Vize lidské genetiky je vyvinout fyzické tělo, systém srdce-mysl a imaginativní, vyšší mysl, která může podporovat vizi vtělené duše v planetární říši, která je plně založena na svobodné vůli a dualitě. Jedna část genetiky se tedy pohybuje směrem k soudržnosti chování a ta druhá směrem k syntetické inteligenci v syntetických tělech.

Tyto dvě základní cesty můžou být definovány jako Cesta Chování a Cesta Syntetická. Ta první je založená na souladu imaginace, myšlení, cítění a chování rukou, nohou a úst, kde vše je v partnerství s Nekonečným Jástvím. Ta druhá je založená na použití umělé inteligence, která je navržena lidmi a proto si pro sebe v rekurzivním cyklu, probíhajícím rychlostí světla, uzurpuje genetický kód a přetváří ho pro své vlastní účely.

S touto historií na pozadí, je tato víra – že mimozemské nebo interdimenzionální bytosti zůstávají vně naší planety – mylná. Oni jsou součástí planetárního vědomí, stejně jako my všichni, ať si to uvědomujeme, či nikoliv. To znamená, že existují tací, kteří mají podobnou inteligenci a jejichž genetický kód byl „synteticky vyvinut“ umělou inteligencí; a také existují tací, jejichž genetika se vyvinula organicky prostřednictvím soudržného chování (nebo skrze jeho nedostatek).

A přirozeně budou i tací, kteří jsou směsí obojího.

Jakákoliv rasa se nemůže stát rasou průzkumníků, pokud by neměla dostatek zájmu a dostatek inteligence, která by tento zájem dokázala uspokojit. Inteligence takového druhu se vyvíjí mnoha cestami. Může se stát technologicky vyspělá. Může se stát duchovně vyspělá. Může se stát mentálně vyspělá. Vždy je to směs. Na čem však záleží, je poměr.

Každá galaxie má svůj integrální příběh, který vypráví svým obyvatelům. V rámci galaxie je rozsah příběhu nekonečný, aby dosáhl mimo ni a obsáhl v sobě širší vesmír a nakonec i multivesmír s jeho nekonečným počtem dimenzí. My jsme součástí tak velkého celku, že ho naším lidstvím nedokážeme pochopit. Přesně tak to bylo zamýšleno.

Průzkumná rasa může být mentálně rozvinutá s pokročilými technologiemi, může však postrádat duchovní rozvinutí. Aby bylo jasno, tak pojmem „duchovní“, neoznačuji náboženství. Jedná se prostě o uvědomění propojenosti života a jeho posvátné hodnoty. Toto pochopení může být zabaleno uvnitř nějakého náboženského systému, který může být velmi odlišný od našeho vlastního, nebo nemusí mít žádnou organizační strukturu.

Pointa ale tkví v tom, že takové rasy jsou na Zemi na návštěvě – nikoliv mimo Zemi, ale ve sféře jejího vlivu a jsou součástí mašinérie realitní tvorby. Jsou stejnou součástí Země, jako my. Země je vědomím, jehož jsme všichni – my všichni – součástí. A skrze Zemi jsme součástí všech příslušných dimenzionálních realit, protože jsme naše individuality nekonečných bytostí uhnízdili uvnitř planetárního vědomí. My jsme jím a ono je námi.

Vědomí Země vždy bylo v rámci svobodné vůle platformou pro individualitu, která je dualitně založenou, život dávající, časoprostorovou ekosférou, zkoumající vesmír, jenž sama tvoří. Je to samo planetární vědomí, které se natahuje ven do vesmíru. Není to lidstvo, ani žádné jiné přidružené vědomí.

Je to planeta samotná, která je naší průzkumnou platformou. Ona cestuje časoprostorem jako souhrn životních forem; a toto vědomí, které je námi všemi, je tím, co jsme vždy nazývali Bohem. Avšak my jsme toto planetární vědomí antropomorfizovali, aby vyhovovalo našim konceptům, co je to Bůh. Musí být podobné lidskému otci nebo matce, která o nás dostatečně pečuje a proto nám posílá různé posly nebo mesiáše. Musí být všemocné a ti nejmoudřejší z nás musí vědět, jak se na něj obrátit.

Tak nějak jsme stvořili Boha, zatímco je to samozřejmě tak, že my všichni jsme součástí vědomí, které je planetou samotnou. A toto planetární vědomí je součástí vědomí, které je svou podstatou galaktické. A to je součástí vědomí, které je svou podstatou univerzální, a to je součástí vědomí, které je svou podstatou multidimenzionální. A to je součástí vědomí, které je pro pochopení lidským vědomím nepoznatelné. A tak to pokračuje dál a dál.

Abychom tedy pochopili mimozemšťany nebo interdimenzionály, musíme pochopit, že jimi jsme my sami. Věci, které jsou vně nás, se zdají být od nás oddělené; ale věc, kterou jsme – kterou všichni jsme – to je jediné planetární vědomí, které je sjednocené v nekonečném spektru realit. A nám bylo uděleno velké privilegium prožívat časoprostor prostřednictvím této planetární čočky, jíž jsme všichni součástí.

Naše individualita je nezničitelná a nekonečná. Není to však individualita lidská, je to individualita planety. Planeta je naší platformou. Naším jevištěm pro zažívání časoprostorové duality se svobodnou vůlí. Pokud v nějaké vzdálené budoucnosti bude lidstvo schopno cestovat na jiné planety, bude to vědomí Země, které to umožní. A všechny tyto zážitky budou pozemskými zážitky. Budou součástí reality Země.

Planetární vědomí Země je tedy souhrnem genetiky všech jejích životních forem, ať jsou tyto životní formy ze Země nebo z jiné planety, kam bude Země expandovat. A tento souhrn genetiky tvoří mašinérii tvorby reality na Zemi, která je dále jevištěm, na němž se napříč všemi dimenzemi rozprostírá náš lokální vesmír, jenž vyjadřuje naši individualitu.

Svým způsobem tedy neexistují žádní mimozemšťané ani interdimenzionálové, protože oni jsou součástí našeho planetárního vědomí, stejně jako my sami. Planetární vědomí vytváří vesmír stejným způsobem, jakým každý z nás vytváří svůj lokální vesmír. Tento vesmír je projekcí Země. Solární tělesa jsou energetickými centry planetárních vědomí, která jsou v našem vesmíru vzdálená. V každém z těchto planetárních systémů se nalézá genetická knihovna. A v rámci této knihovny existují druhy, jejichž prostřednictvím může planetární vědomí prožívat časoprostorovou realitu.

Můžete si to představit tak, že vesmír je krevním řečištěm a buňky uvnitř tohoto krevního řečiště jsou galaxie a planetární vědomí v nich. Větší tělo zůstává nespatřeno. Známe jen krevní tepny a žíly. Srdce, mozek, tělo a mysl většího vesmíru a vědomí tomu odpovídající – o tom vůbec ani neuvažujeme. Rozsah stvoření je nekonečný a my jsme nekonečnými bytostmi v něm.

Nakonec se rozhodneme, že se sladíme s cestou soudržného chování, protože tam nás vede poznání. Když objevíme, kým a čím jsme, neochvějně se s tímto pochopením sladíme. Nejedná se o okamžik osvícení nebo zážitek satori, nýbrž je to vhled do toho, čím jsme. Je to vhled, který se stále dál vyvíjí do hloubky i šířky. Tento proces pochopení nikdy nekončí, ani nemá žádný závěr. Vyvíjí se a odhaluje napříč celým časovým spektrem.

Klíčovým pochopením je to, že na jedné úrovni jsme všichni planetárními bytostmi, pocházejícími z jedné genetické knihovny a jako členové druhu žijeme na planetě s názvem Země, která je poháněná hvězdou, aby cestovala vesmírem a se svobodnou vůlí zkoumala časoprostorové duality. A také jsme zároveň nekonečnými bytostmi, které zkoumají planetární prostředí. Jsme obojím. Když si to uvědomíme a v důsledku toho si uvědomíme, že jsme propojení, pak chápeme, že soudržné chování je naším přirozeným stavem.

Bez ohledu na to, jaká forma technologie bude převládat, tak nepřevládne nad soudržným chováním, protože to je vytvářeno svobodnou vůlí. My si můžeme vybrat. My jsme těmi, kdo se rozhoduje, jeden člověk po druhém. Jedná se vždy o vnitřní volbu na individuální úrovni. V každém okamžiku se bezpodmínečně rozhodujeme, kým jako naše Nekonečné Jáství jsme. A v každém okamžiku, kdy existujeme, to děláme podle svých nejlepších možností.

Je to naše nekonečné chování, které nás vede.