Povaha konstrukcí víry

Otázka:

Pokud naše víry vytvářejí naši realitu, jak si můžeme být jisti, že naše víry podporují naši nejvyšší možnou realitu?

Odpověď:

Téměř všechny metafyzické a duchovní stezky mají jedno společné: Říkají, že náš systém víry ovlivňuje naši realitu. Některé z těchto stezek jdou dokonce tak daleko, že tvrdí, že naše víry jsou naší realitou. Že to jsou vzájemně zaměnitelné pojmy, což jinými slovy znamená, že naše víry podmiňují náš zážitek; a to, co zažíváme, ovlivňuje zase naše víry. Existuje to symbioticky. Mísí se to a spolutvoří jako dva nezávislé proudy, které se spojují, aby vytvořily jednu řeku (realitu).

Pokud mají víry v našich životech takovou důležitost, jak je tedy máme v našem životě přetvořit do praktického, pozitivního a stále přítomného vlivu? To je zásadní věc k pochopení. Nicméně, abychom pochopili důležitost víry, musíme pochopit některé ze základních konstrukcí, které tvoří podstatu našich věr – a proto i naší reality. Jedná se o široce definované konstrukce, jenž postrádají detaily, nicméně poskytují energetickou definici. Nazval jsem je Konstrukce Víry:

• Jediný a Všechno – To definuje Prvotní Zdroj a Zdrojovou Inteligenci. Prvotní Zdroj je Jediným a Zdrojová Inteligence je Vším. V náboženských dílech se to nazývá Bůh a Duch.
• Vědomí jednoho, mnohých a všech – To je Sovereign Integrál. Náš aspekt, který je nekonečný a přitom individualizovaný jako sovereignní entita, která je zároveň propojená s celou existencí. Zároveň navždy zůstává důležitým Integrálním aspektem Jediného a Všeho. V náboženských a metafyzických dílech je to nazýváno duše.
• Celistvost – To je Všehomír a Integrální podstata existence. Je existence a ne-existence. Obojí je nekonečné a přitom v nekonečnosti oddělené. Jinak řečeno: to, co neexistuje, takovým zůstane donekonečna; a to, co existuje, také takové bude donekonečna. Aspekt, který existuje, může existovat jedině v celistvosti, protože to je aspekt Jediného a Všeho, nehledě na jeho inkarnační strukturu a realitu. Tato konstrukce není časoprostorová. Není dualitní. Není dimenzionální. Je z říše Jediného a Všeho, což je jediná říše, ve které může v podobě prožitku existovat opravdová celistvost. Všechny ostatní prožitky celistvosti jsou pouhými ozvěnami Jediného a Všeho, které sestoupily, aby na sebe oděly časoprostor. Přinášejí pocit jednoty, ale jsou jen ozvěnou vědomí Jediného a Všeho.
• Svobodná vůle – To je metoda, prostřednictvím které Jediný a Vše vytváří autentické učení pro všechny své části. Kdyby Jediný a Vše kontroloval vůli svého stvoření a všech jeho rozmanitých druhů, kontroloval by učení a tím by byla vyjádřena předpojatost, a proto by učení vzhledem k hustotě časoprostorové duality nebylo autentické. Schopnost přinést vyšší dimenzionální pochopení do nižších dimenzionálních časoprostorů by touto předpojatostí byla zkreslena.
• Design = Záměr – Na počátku existence byl Design. Existence je výsledkem tvoření a tvoření je výsledkem záměru. Záměr je výsledkem Designu. Design je výsledkem vůle Jediného a Všeho. Proto je to Vůle, která určuje veškerou existenci. Tato Vůle vychází z Jediného a Všeho a způsobuje, že my existujeme, že jsme nekoneční, věční a spojení s Jediným a Vším, a proto s veškerou existencí. Z toho vyplývá záměr naučit se vtělovat v nižších dimenzích do výukových center známých jako planety a sluneční tělesa, a zůstat přitom v souladu s Jediným a Vším.
• Inkarnace utvářející realitu – Sovereign Integrál se inkarnuje do hustot, které poskytují jedinečnou zkušenost v realitách podobných snu. Tyto snu podobné reality poskytují časoprostorovou dimenzionalitu a dualitu spolu se svobodnou vůlí a sovereignním vyjádřením. Tyto inkarnace můžou být tak jednoduché, jako třeba ovocná muška, nebo tak komplexní jako vnímající bytost s téměř nekonečnou inteligencí; a také všude mezi tím. Co je obzvláště důležité pochopit, je to, že nejprve existujete jako Sovereign Integrál. Jeho realita není simulací ani snem; to znamená, že není zrozená, nežije a neumírá. Existuje jako nekonečná individualita, která je navždy ve spojení s Jediným a Vším. Inkarnační aspekty našeho Sovereign Integrálu jsou čočkami, skrze které se Sovereign Integrál učí, jak expandovat své pochopení v dimenzionalitě – stejně jako Jediný a Vše. To je důvod, proč Sovereign Integrál a Prvotní Zdroj (Jediný a Vše) jsou v souladu a spolutvoří v post-počáteční existenci. Všichni a všechno jsou v souladu, dokonce i v entropii a nesouladu, kráse i ošklivosti, lásce i nenávisti. Soulad je neviděným mechanismem fyzického těla, tvořícím naši realitu. Naše hypersoustředění na sen a simulaci tří-dimenzionálních realit – jejich hustoty vibrací, jejich dualitní rozhodnutí, jejich dynamickou modulaci a jejich ohlušující ticho nejvnitřnějšího jáství – to vše nás oslepilo ve vnímání rozsahu toho, kým jsme. Vzalo menší obraz a položilo ho na větší obraz a my jsme spadli do pasti polaritního boje. Rozdělili jsme se do rodin, smeček, kmenů, organizací, společností a druhů.
• Realitní simulace – Realita v časoprostorové dualitě je zažívána v jediném okamžiku a tento okamžik, zatímco je součástí časoprostorové duality, je držen v simulaci či snu. Ta naše část, která je opravdu námi – Sovereign Integrál – ta je tvůrcem této simulace, kterou naše těla, mysli, podvědomí, ega a emoce zažívají skrze interpretační moc, kterou vkládáme do našeho vědomí Sovereign Integrál. Pokud do našeho vědomí Sovereign Integrál nic nevložíme, pak je naše simulace exkluzivně designována pro naši lidskou identitu. Naše identita coby inkarnační existence začíná naším egem, tělem, vůlí mysli a emočních věr; nikoliv Sovereign Integrálem, který vytváří simulaci. Žádná vnější inteligence či technologie nevytváří simulaci naší zkušenosti v časoprostorové dualitě. Tvůrcem jsme my a v každém druhu existuje kolektivní my (mnozí). Jediný a Vše tvoří nekonečné. Nekonečné tvoří univerzální. Univerzální tvoří kolektivní druh. Kolektivní druh tvoří jedince. Jedinec tvoří svou realitu časoprostorové duality. Individuální realita vytváří čočku pro Jediného a Vše. To je holografická simulace, která existuje napříč všemi úrovněmi existence, všemi druhy, časoprostory, a přitom žádná realita není stejná.
• Expanze – Záměrem existence v hustotě je expandovat vědomí jednoho, mnohých a všech, vědomí Jediného a Všeho, do dimenzionality tak, aby všechny dimenze v časoprostoru měly aspekt, který v sobě obsahuje a nabízí plamen inteligence Jediného a Všeho. To vyžaduje stálou expanzi světla do temnoty. Moudrosti do nevědomosti. Přítomnosti lásky do její absence. Ba co více, harmonizaci galaxie ve prospěch míru a společného cíle rozšiřování moudrosti, pochopení a udržitelné harmonie.

Jakmile jsou pochopeny naše konstrukce víry, stávají se základem našich systémů víry na jeho nejzákladnější úrovni. Jestliže dokážeme cítit a představit si tyto konstrukce a začínáme je vidět, jak se projevují v našem chování, můžeme v ně snadněji věřit. Pak také můžeme lépe vnímat ozvěny tohoto zesíleného vjemu našeho Sovereign Integrálu, coby struktury vyšší dimenze, která vytváří náš život, a proto můžeme snadněji plynout v realitách našeho stvoření.

To neznamená, že zůstaneme v nějakém okouzlení a budeme si jen brnkat na harfu v těch nejkrásnějších vysněných světech. Ani to neznamená, že budeme s lehkostí proplouvat životem, nedotčeni výzvami a obtížemi. Znamená to, že chápeme a věříme ve vyšší realitu, která obsahuje tyto základní konstrukce víry. Děláme to ne proto, že bychom toužili po tom něco manifestovat, nebo že bychom chtěli změnit svět. Děláme to proto, abychom cítili spojení s Jedním a Vším, což je naše nejzákladnější vyjádření lásky.

Nekonečný počet simulací Sovereign Integrálů spolu interaguje – někdy harmonicky, někdy v naprostém konfliktu. To je způsobeno vzdělávacím systémem naší reality, více než čímkoliv jiným. Bylo ponecháno na náboženství, osobním rozvoji a filozofii, aby vzdělávaly naše mladé; ale konstrukce pocházející z náboženství a teologie jsou unavené a vetknuté do mytologie. Konstrukce filozofií jsou tak zbytečně komplikované, že otupují mysl. Konstrukce osobního rozvoje jsou sice praktické, avšak netýkají se vyšší reality.

A i kdyby tyto zdroje vzdělávání podávaly pravdu o vyšší realitě jasným jazykem bez jakéhokoliv pocitu vlastnictví nebo kontroly, tak tyto instituce přitahují jen malé procento celkové populace, a proto jsou simulace poškozené nedostatkem vzdělání ohledně vyšší reality konstrukcí víry.

Konstrukce realitní simulace se skvěle snoubí se synchronicitou. Jestliže zažíváme to, co Carl Jung nazval synchronicitou (smysluplná shoda okolností), chápeme, že s námi komunikuje naše identita jádra. Je to jako by nám říkala:

„Ukazuji se ti, abys věděl, že existuji a že to, co zažíváš, je důsledkem mé-naší tvorby a interpretace. Co je zrozeno ve mně, je tebou zažíváno odlišně, než to, co je zrozeno ve tvém druhu. Pochop tento rozdíl a budeš veden.“

Existuje kolektivní my, které je vnějším vlivem a pak existuje také sovereignní my, které je vnitřním interpretem, který z osobní zkušenosti vytváří definice a víry, a z těch potom vytváří svou realitu. Je moudré použít naši imaginativní schopnost pro interakci s naším sovereignem, coby naším nejvnitřnějším jástvím. Můžeme to udělat třeba prostřednictvím modlitby nebo meditace. Je to přístup, který poskytujeme sama sobě. Priorita našeho životního poslání.

Abychom si tento přístup umožnili, můžeme zformovat víru ve výše zmíněné konstrukce. Ne tak, jak jsem je popsal já, ale tak, jak je interpretujete vy. Naše vlastní interpretace je vždy tím, co nás vede. Kdybychom si všichni přečetli stejnou knihu, každý z nás by měl jinou interpretaci dané knihy. To je zákon zrnitosti. Kdybyste měřili délku pobřeží v metrech, mohlo by být míle dlouhé, ale kdybyste si ho přiblížili a změřili s rozlišením nanometru, délka toho stejného pobřeží by mohla být o miliony mil delší. Podobně, kdybyste měřili granularitu vašich věr ve vysokém rozlišení, rozdíly budou ohromující, dokonce i v rámci jednoho druhu.

Právě tato rozdílnost ve vírách je tím, co vytváří sociální podmínění, instinktivní uvědomění, kolektivní nevědomé uvažování a dokonce i intuici – to vše odvozuje svou existenci z tohoto rozdílu v našich sovereignních vírách. Tyto víry jsou sdruženy v kolektivu druhu – všech druhů – ale přesto nejsou základní. Ony nejsou tou mašinérií tvořící naši realitu. Ovlivňují ji, to ano, ale netvoří ji. A to proto, že my jsme sovereignní interpreti se svobodnou vůlí.

My rozhodujeme o ovlivnění. My rozhodujeme o našich interpretacích. My rozhodujeme, čemu věříme. Vně nás není nikdo, kdo by nám mohl tato rozhodnutí odebrat. Proto naše víry, tyto konstrukce, definují naši navigační stezku v realitě, která je tvořena naším Sovereign Integrálem. My nepotřebujeme říkat druhému jedinci, jakou máme víru; tu musíme vidět sami. Pokud tyto konstrukce víry mají v naší tří-dimenzionální realitě pro nás a pro Jediného a Vše nějakou hodnotu, tak skončí v našem chování. U někoho se to stane téměř okamžitě a u jiných se může zdát, že se to nestane nikdy.

U těch, kteří patří do té druhé kategorie, se víry, které si nesou uvnitř sebe, vrství na sebe převážně v důsledku šipky času. Tyto vrstvy věr jsou všeobecně postaveny na realitě našeho ega, mysli a emocí, které cestují skrze tří-dimenzionální prostorové prostředí. Tyto víry tvoří to, kým jsme byli dříve a s největší pravděpodobností se nás budou snažit držet. Drží se a nejspíš se nechtějí pustit, dokud necítí, že nové konstrukce víry jsou praktické ve smyslu, že pomáhají vytvořit lepší tří-dimenzionální realitu.

A to je právě na výše zmíněných konstrukcích víry to zvláštní. Nemají očekávání výsledku, který by byl opravdu praktický, jako je třeba manifestování většího finančního zajištění, nového vztahu nebo lepší kariéry. Toto jsou příklady konstrukcí víry, které mají praktický účel. Ale konstrukce víry, které jsem zmínil v tomto článku, nemají žádné jiné očekávání, než to, aby zformovaly soulad.

Opět platí, že neexistuje správný nebo špatný způsob. Je jen náš způsob. My rozhodujeme. My umožňujeme existovat všem věcem, protože Jediný a Vše a naše konstrukce víry usilují o to, aby byly v souladu s vůlí Jediného a Všeho. A soulad je, jak již jsem řekl dříve, naším vyjádřením lásky k Jedinému a Všemu. Udržení tohoto souladu s pevným odhodláním je pravděpodobně nejvyšším vyjádřením naší lidské lásky k Jedinému a Všemu.