Navigování Sovereignní Cestou

Otázka:

V minulé eseji Sovereignní Cesta jsi stručně zmínil Sjednocující Princip. Můžeš ho vysvětlit detailně?

Odpověď:

Naše cesta se z perspektivy náboženství, metafyziky a filozofie vždy mění a to i v těch nejmenších detailech. Naše víry v jedné oblasti se prohlubují, zatímco v jiné mizí. Naše pozornost se posunuje. Vidíme skrze čočky časoprostoru, který je dynamický a z týdne na týden nikdy nezůstává stejný.

Všechny naše minulé víry byly součástí naší Sovereignní Cesty. Byly vyjádřením jistých systémů víry, kolem kterých vznikly různé organizace, semináře, média či knihy, které tyto víry kultivovaly a zahalily je do vřelého oděvu rituálů, ceremoniálů, příběhů, manter, liturgií a duchapřítomných praktik, které zformovaly komunity. Všechny tyto víry drží pohromadě jedna věc: vzhledem k minulým vírám nám tyto současné pomáhají lépe přežít a prosperovat.

Ale ve kterých světech si přejeme prosperovat? Sovereignní Cesta se týká dvou hlavních aspektů:

1. Pochopení, že jsme jak konečným, tak nekonečným vědomím, dočasně spojeným do jediné sovereignní bytosti se svobodnou vůlí, která interpretuje a vyjadřuje svůj lokální vesmír.
2. Rozpoznání naší propojenosti se všemi ostatními životními formami, které jsou úplně stejné jako my a zároveň jsou také naprosto jedinečné.

Sovereignní Cesta se zaměřuje na pochopení těchto dvou aspektů. Jejím ústředním zájmem tedy nejsou oblasti jako: velikost a struktura vesmíru; Galaktická Federace; hierarchie učitelů a mistrů; různé konspirační teorie; fyzika vědomí; starobylé mytologie. Všechny tyto oblasti nejsou hlavním směrem, ani středem naší cesty.

Jako jednotlivci se s těmito kultivovanými systémy víry setkáváme a rozhodujeme se, s čím rezonujeme a s čím ne. Tento definující proces nás provází až do smrtelné postele. Přesto jen málo z nás uvažuje o tom, jak se naše víry mohou proměnit po naší smrti. Kultivovaná náboženství definují posmrtný zážitek tak různorodými způsoby, že je obtížné jim všem věřit. Proč se tak liší? Domorodé kultury ho popisují odlišně než soudobé kultury. Křesťanství ho popisuje jinak než Hinduismus. Ateisté ho popisují jinak než Budhisté.

Každý má svůj názor na posmrtný život, ale zřídkakdy tyto názory odrážejí to, jak se změní náš systém víry, když poznáme, že nejsme jen naším konečným jástvím. Za tímto konečným jástvím je Nekonečné Jáství, které představuje to, čím doopravdy jsme. Konečné jáství bylo pouze dočasnou čočkou Nekonečného Jáství, které je zase čočkou Nekonečné Bytosti, která je naším planetárním systémem, který je zase čočkou pro Multivesmírnou Bytost, která je Prvotním Stvořitelem.

Naše víra v konečném, lokálním vesmíru je tedy jedna věc, zatímco v nekonečném multivesmíru je zcela jiná. V čem je ten rozdíl? Použijme logiku. Každá životní forma je jedinečná. O tom není sporu. Neexistuje jen jedna cesta skrze časoprostorovou dualitu. Navíc neexistují ani shluky podobných cest. Existuje nekonečné množství cest, kde ani dvě nejsou stejné.

Logika velí: Všechny formy života jsou jedinečné, protože kráčely svou vlastní cestou v časoprostoru. Protože jsme všichni jedinečnými životními formami jak v konečné, tak v nekonečné říši, tak náš systém víry je také jedinečný. Žádný individuální systém víry není stejný jako kterýkoliv jiný. Zatímco můžou mít společné idey, tak tyto idey jsou filtrovány do singulárního vědomí a v lokálním vesmíru se stanou rozdrobenými a vezmou na sebe odlišný význam, perspektivu a praktiky.

Systém víry je vždy praktikován. Žádná bytost nemá víru, která by nebyla praktikována. Je-li něco vírou, pak je to praktikováno; je-li něco praktikováno, pak je to vírou. Logika tedy říká, že každá jednotlivá životní forma má svůj vlastní systém víry a tento svazek věr je praktikován při interpretaci a vyjádření jejího lokálního vesmíru.

Každý lokální vesmír každé životní formy je projevem systému víry, který je interpretován jedinečným systémem víry. Každý jeden, ať už jde o strom, velrybu, motýla, mimozemšťana, ptáka nebo člověka. Logika nám říká: Žádné dva systémy víry individuálního vědomí nejsou stejné, ani v konečném, lokálním vesmíru, ani v nekonečném multivesmíru. To je Sovereignní Cesta. Já nemůžu jít tvou cestou a ty nemůžeš jít mou cestou.

Konečná cesta je vnější; nekonečná cesta je vnitřní. Mohl by sis myslet, že logika velí, že konečná a nekonečná cesta jsou od sebe odlišné, a proto Sovereignní Cesta podle své definice, není sovereignní, protože je dvěma oddělenými věcmi. Avšak Sovereignní Cesta nastane tehdy, když se konečné a nekonečné propletou dohromady, aby zformovaly singulární cestu jak v konečné, tak v nekonečné říši.

Představte si na chvíli, že jako konečné bytosti máme jedinečné systémy víry a jako nekonečné bytosti máme také jedinečné systémy víry, ale v nekonečné říši mají tyto víry dynamiku, kterou konečné, lokální vesmíry plně nevnímají ani neoceňují. Nekonečné není svázáno časoprostorovou dualitou. Proto víry, které vyvěrají z nekonečného, jsou odlišné od těch konečných.

Naše Nekonečné Jáství má jiný svazek věr, než naše konečné jáství. Vnější je podmíněno kultivovanými systémy víry organizovaných náboženství, filozofií, kultur, jazyků atd. Naše nitro je však podmíněno uvědoměním, že jsme součástí inteligentního systému, který vyjadřuje sám sebe v časoprostoru jako Přírodu planetárního systému. V závislosti na rozsahu tohoto uvědomění, si také můžeme uvědomovat, že inteligentní systém, jehož jsme součástí, sahá až k Prvotnímu Stvořiteli.

Naše Nekonečné Jáství má víry, které si naše konečné jáství ani není schopno představit. To je důvod, proč Sovereignní Cesta začíná tehdy, když se konečné jáství rozhodne splynout s Nekonečným Jástvím. Konečné jáství v podstatě říká: „Přeji si partnerství a sjednocení s tou mou částí, která je mým celkem: s Mým Nekonečným Jástvím. Začínám vidět svou cestu nikoliv jako cestu mého konečného ega a mé duše, ale spíše jako Sovereignní Cestu, která se odvíjí dovnitř, a přitom se vyjadřuje navenek. A tato cesta je jedinou cestou, která je jen a jen mou.“

Sovereignní Cesta je nekopírovatelná. Nemůže být nikým druhým napodobena. Je tak jedinečná, že každá víra, která vyvěrá z její energie a svobodné vůle, se nikdy nezrodila naprosto stejným způsobem, stejně jako v přírodě neexistují dva stejné fyzické exempláře, které by byly naprosto stejné.

To nijak neomezuje naše užívání si světových náboženství či naší kultury. My jsme komunitní formy života, které jsou propojené napříč všemi druhy. Jednoduše se můžeme radovat z toho, že v každém okamžiku časoprostorové duality jsme všichni jak jedineční, tak jednotní – obojí zároveň. Jedineční a jednotní. To je praktika chování systému inteligence, jehož jsme všichni součástí. Tato inteligence nás naviguje Sovereignní Cestou. Žádný jiný typ inteligence není schopen nás navigovat Sovereignní Cestou.

Sovereignní Cesta je tedy tou, kterou si zvolíme, když se rozhodneme sladit naše nekonečné a konečné jáství do jediného vědomí, které je součástí jediného vědomí, které je součástí jediného vědomí v nekonečném systému propojenosti. My jsme sovereignním stavebním blokem, který je nekonečně dynamický a má svobodnou vůli. A tak se rozhodujeme, kam půjdeme, čemu věříme, s kým žijeme, co projevujeme, jak se pohybujeme, co říkáme, atd. To všechno jsme my. Rozhodně nejsme loutkou, ani nějakým avatarem na simulovaném jevišti.

I když je naše konečné jáství omezeno lokálním vesmírem podobně jako vězeň vězením, nebo jako když jsme bez peněz, tak vnitřně omezeni nejsme. Naše víry můžou být formovány oběma světy: konečným i nekonečným; ale ty, které pocházejí z konečného se můžou vmísit do těch nekonečných a když se to stane, tak jsou vstřebány nekonečnem, podobně jako je kapka indigového inkoustu vstřebána oceánem.

Na Sovereignní Cestě se nesnažíme druhé přesvědčit, aby věřili, nebo se chovali jako my, protože víme, že je nemožné mít jakýmkoliv smysluplným způsobem stejnou víru, jakou máme my sami. Dokonce i víra ve vědomí Sovereign Integrálu nikdy není stejná. Na jeho tvář a tělo bylo přilepeno tisíce různých jmen. Každý systém víry ho nějak nazývá, ale ať už je to jméno jakékoliv, nese různý význam a každý z nás interpretuje tento význam trochu odlišně.

Také existuje systém víry, který je nám vrozený. Naše víry jsou nepodobné vírám druhých, nehledě na povrchní podobnosti, nebo jejich stejný název. Náš individuální systém víry je spojen s Nekonečným Jástvím – tou částí nás, která je, jak již její jméno napovídá, nekonečná a singulární.

Své víry kultivujeme každým okamžikem každého dne, ať už si to uvědomujeme či nikoliv. Tato kultivace začíná naším prvním rokem života. Již od raného mládí začínáme věřit v objekty, lidi, události a všemu přiřazujeme relativní hodnotu. Náš systém víry je založen na posunu od Nekonečného Jáství k našemu konečnému jáství a jeho lokálnímu vesmíru. Tento lokální vesmír je jedinečnou čočkou, skrze kterou interpretujeme fyzickou realitu. A my na nějaké úrovni chápeme, že tato realita je jak dočasná, tak stále se měnící.

Když je náš systém víry nový, řekněme než dosáhneme 20 let věku, tak je převážně neotestovaný. Je to spíše podobné tomu, jako když se vědec připravuje na velmi komplikovaný experiment a chystá si všechny potřebné nástroje, dokumentaci a pozorovatele. Ve skutečnosti je tím experimentem naše praktikování našeho systému víry, kdy vidíme, jak funguje – či nefunguje – v našem individuálním životě. Určujeme jeho hodnotu a tyto testy provádíme po zbytek života.

Jak však určíme hodnotu? Jakou hodnotu pro nás má náš systém víry? To závisí na fázi našeho života a na kultuře a společenství, ve kterém žijeme. Jestliže cestujeme Sovereignní Cestou, pak víme, že svou cestu nemůžeme porovnávat s ostatními. Nemůžeme soudit jednu za lepší či horší. Dokonce i ty cesty, které jsou zaměřené na konečné, stále mohou inspirovat k praktikování nekonečných hodnot.

Nicméně Nekonečné Jáství – již ze své podstaty – bylo označeno nekonečným počtem způsobů. Každý vidí a prožívá tento stav vědomí odlišně, stejně jako každý přistupuje k tomuto stavu z naprosto jedinečné cesty. Logicky, jak by potom mohla existovat jedna definice nekonečného vědomí?

Sovereignní Cesta je nesrovnatelná. Nemůže být zabalena a někým vlastněna. Nemůže jí být přidělena značka jako nějakému hodnotnému zboží. Může být vysvětlena jen na své naprosto základní úrovni: splétání konečného s nekonečným za účelem interpretace a vyjádření našeho lokálního vesmíru prostřednictvím nedokonalé, bezpodmínečné lásky a laskavosti. To je lokalizování Nekonečného Systému v časoprostorové dualitě.

Veškerý signál a šum z našeho konečného, lokálního vesmíru je určován umístěním naší pozornosti na kontinuu strachu a lásky. Jak se umělá inteligence setkává s kvantovou výpočetní technikou, tak se náš lokální vesmír stává více kultivovaným a individualizovaným. To je částečně důvod, proč je pochopení Sovereignní Cesty tak důležité. My nejsme konečné bytosti uzavřené v konečném světě s kultivovaným obsahem a zkušenostmi.

My jsme nekonečné, propojené vědomí, které je sovereignní a vlastníme absolutní dar: svobodnou vůli. Rozhodujeme se, jestli vytvoříme Sovereignní Cestu a vydáme se na vnitřní cestu, anebo ne. Můžeme se rozhodnout, že to neuděláme, abychom zažívali více naše konečné jáství, jeho lokální vesmír, jeho omezení a jeho lekce. Tato volba s sebou nenese odsouzení, ani ocenění. Jednoduše je to podstata svobodné vůle v rukách nekonečné bytosti.

V časoprostoru jsou zahnízděny všechny různé dimenze. Dimenze samy o sobě jsou nekonečné. Životní formy v nich jsou dočasné, i když se liší svou délkou života, podle zákonů druhu a časoprostoru, ve kterém žijí. To umožňuje druhu obnovit jeho perspektivu napříč generační kulturou a různými inovacemi. Toto „obnovení“ pohání evoluci. Nové nekonečné bytosti začínají obývat konečné životní formy, aby poskytly nové čočky a nové možnosti vývoje schopnosti druhu lokalizovat Nekonečný Systém.

Existuje druh jménem Nekonečné Jáství či Sovereign Integrál. To je druh, ve kterém všichni existujeme. Je to naddruh, který překlenuje všechen časoprostor a všechny životní formy. Je to druh, který je naší propojeností, který organizuje sám sebe jako planetární systém. V našem případě je to Země, která je naším kolektivním vědomím, coby lidského druhu.

Nekonečné Jáství v lidstvu představuje nejvyšší vědomí duality na Zemi. Toto jedinečné pochopení duality definuje lidský druh. Lidstvo, coby druh, stvořilo – a dále rozvíjí – vysoce komplexní systém duality. Tato dualita slouží jako vnější nádoba a omezení lokálního vesmíru konečného jáství.

Nekonečná Bytost (naše kolektivní planetární vědomí) a naše Nekonečné Jáství jsou propojené. Lidstvo je experimentální životní forma Nekonečného Jáství a Nekonečné Bytosti pro pochopení duality skrze lidské čočky a skrze toto pochopení dále k lokalizování Nekonečného Systému v časoprostorové dualitě pro fyzický druh.

Praktikování nedokonalé, bezpodmínečné lásky jako lidská bytost, předpokládá na určité úrovni pochopení, že jsme integrální fasetou planetárního vědomí. Jak toto pochopení intenzivněji září, tak jedinci přispívají Sovereignní Cestě, slaďují se s planetou, což dále slaďuje jak jedince, tak planetu s Prvotním Stvořitelem.

Tyto individuální vlivy, ačkoli se jedná o mikro-sladění, jsou i tak důležité. Existují. Záleží na nich. Zajišťují sladění namísto rozladění. Vytvářejí soudržnost namísto nesoudržnosti. Šíří propojenost namísto odpojenosti. Generují lásku namísto lhostejnosti nebo nenávisti. To je dualita svobodné vůle.

Probouzíme se jeden po druhém. Není to singulární otevření očního víčka, ale z praktických důvodů se otevírá nekonečné množství očních víček v celém kontinuu časoprostorové duality ve všech dimenzích.

Jedna závěrečná definice Sovereignní Cesty se nám odhalí tehdy, když upustíme od přetvářky, přikrášlování a definic druhých a sami se zamyslíme nad podstatou toho, kdo jsme a proč jsme zde. Při tomto procesu aplikujeme logiku prohlubujícího se pochopení. Stále dál uvažujeme, představujeme si a prociťujeme logiku odpovědí na otázky: „Proč jsem zde?“ a „Proč existuji?“ ve všech fázích našeho života.

To je pro naši Sovereignní Cestu základní. Skrze to se slaďujeme a spojujeme – nikoliv proto, že naše odpovědi jsou stále stejné, ale protože se asociujeme s novým druhem. Chápeme, že jsme sice představiteli lidského druhu, ale co je důležitější, také představujeme Nekonečnou Bytost a nakonec i Prvotního Stvořitele.

Na tyto základní otázky je snadné aplikovat před-připravené odpovědi. Každé náboženství a filozofie mají své před-připravené odpovědi či úhybné manévry. Stejně tak i světské kultury. Můžeme si zkopírovat a vložit tyto odpovědi, ale ony nás nesladí se Sovereignní Cestou. Zůstaneme odpojení, protože jak již sama definice napovídá, tyto před-připravené odpovědi nejsou sovereignní. Nepocházejí z naší Sovereignní Cesty. Nepocházejí z našeho vnitřního ucha, které naslouchá našemu vnitřnímu hlasu.

Vyžaduje tato praktika mnoho času a disciplíny? To záleží na jedinci. Mnohem kritičtějším faktorem však je vytrvalost v čase. Nejde o praktiku „jednou a hotovo“. Nejde o jednu událost, bez ohledu na to, jak odhalující ta událost může být. Je to stálý, nekonečný proces odhalování a objasňování, který není omezen na náš jeden konečný život, ani na množství konečných životů.

Můžeme se zabývat časovými liniemi, paralelními vesmíry, mimozemšťany, interdimenzionály, mistry, guruy, učeními a novými ideami? Samozřejmě. Vnější informace informují naše Nekonečné Jáství o lokálním vesmíru, ve kterém žijeme a se kterým interagujeme. Jsou to připomínky a ukazatelé toho, čím je naše konečné jáství a jak může konfigurovat a navrhovat svůj lokální vesmír.

Podtextem je to, že Sovereignní Cesta se stává naší konečně-nekonečnou životní cestou. Obsahuje vše, co si dokážeme představit, myslet, cítit a konat. Nekonečné Jáství je vědomí Sovereign Integrálu obsažené v jedné identitě. Je zároveň konečné i nekonečné, oddělené i propojené. Je kolébáno v okamžicích časoprostoru, kde každý okamžik má potenciál odhalit hlubší aspekty toho, kým jsme a proč jsme zde.