Náš účel

Otázka:

Máme-li věřit, že jsme duše, a proto jsme věční, tak jaký je pak účel toho, že jsme umístěni na 80 let do lidského těla v realitě, která se zdá předurčena k tomu, aby jí vládla hloupost nejnižšího společného jmenovatele? Ti nejhorší z nás vládnou. Jaký je tedy v tomto chaosu náš účel, jestliže jsme dušemi?

Odpověď:

Tvá otázka má tři rozměry: první – představa toho, kým jsme – dušemi. Druhá – představa, že duše je umístěna do lidské reality. Třetí – tvá zmínka, že lidská realita je ovládána vnější silou, kterou představuje náš nejmenší společný jmenovatel.

V prvním bodě se shodneme na tom, že samozřejmě jsme dušemi, nicméně definice „duše“ jsou velmi rozmanité. Stojí tedy za námahu poskytnout sjednocující definici. Naše duše je nekonečným stavem vědomí, které se nalézá uvnitř lokálního vesmíru, jenž překlenuje mnoho dimenzí časoprostoru. Tento stav vědomí je jedinečným vyjádřením Jediného a Všeho, které je výsledkem jeho nekonečného cestování v časoprostorových dimenzích. Naše duše je propojena se všemi nekonečnými vyjádřeními Jediného a Všeho. Je to čočka Všeho. Tato „čočka“ se dívá do vnějšků jako nekonečná duše; a také se dívá dovnitř jako lidská bytost, nebo jako luční kobylka, nebo jako rostlina fíkus.

Naše duše je tím, co já nazývám Sovereign Integrál. Je to Sovereign, který je nekonečnou, individualizovanou identitou duše, a také je Integrálem, který je nekonečným rozbočovačem sítě Sovereignů, kteří tvoří Jediného a Vše.

S touto definicí na mysli se nyní pojďme zaměřit na druhou konstrukci: Že duše je umístěna do lidské reality. Z tvé volby slov se zdá, že věříš v předurčení, jako by nějaký vnější programátor umístil duši do lidské matrice, podobně jako se aplikace instaluje do operačního systému v počítači.

Konstrukce předurčenosti, nebo náznaku zmenšení svobodné vůle, existuje proto, že duši přisuzujeme lidskou nevědomost. Věříme, že ona je neschopná, spící, neprobuzená a v některých extrémech, že dokonce neexistuje. Kdyby duše měla opravdu takovou povahu, pak by určitě nemohla mít věci pod kontrolou, a pokud ona nemá věci pod kontrolou, tak je pouhým prodloužením osudu, karmy, hříchu, biologie, atp. Jinými slovy tyto síly ji ovládají.

Pokud chápeme vědomí Sovereign Integrál, uvědomujeme si, že tomu tak není. Sovereign je Nekonečným Jástvím, což je element, kterým opravdu jsme. Je to element, který obývá věčný okamžik. Fyzická těla a jejich příslušné lokální vesmíry jsou jako třídy v učebně, jako praktická cvičiště a experimentální laboratoře našeho Sovereigna. Vzdělávací program a škola samotná je naší vlastní tvorbou. A my to principiálně děláme skrze tapisérii našich věr a našeho chápání Integrálního Poznání.

Integrální Poznání je poznáním, že jsme nekonečným vědomím a zároveň jsme propojení s celistvostí Přírody ve všech dimenzích existence. A že tato propojenost je umožněna a udržována inteligencí, jíž jsme všichni součástí a také se jistě od ní učíme, žijeme v ní a vyjadřujeme ji z naší vibrační existence v našem lokálním vesmíru.

Vědomí takové povahy není schopno žádného diktátu, protože výsledek učení by nebyl autentický, a proto by byl méně hodnotný. Svobodná vůle je nezbytným subsystémem pro evoluci univerzální inteligence prostřednictvím zkušenostního učení. Každý z nás – jako Sovereign Integrál v časoprostoru – existuje v rámci svobodné vůle, aby si mohl stanovit své víry podle svých vlastních potřeb. Rovněž si určujeme, do jaké míry si uvědomujeme či neuvědomujeme námi vytvořené tapisérie věr.

Nikdo a nic nás neumisťuje do lidské matrice, ani nám nedává naše víry. My jsme svobodné, nekonečné bytosti, vzájemně propojené v rámci nekonečně se vyvíjející inteligence, která nikdy není singulární, a přitom žije jako sjednocená inteligence. A tato sjednocená inteligence je tím, čím v tomto bodě vzájemné propojenosti jsme. V jiném bodě, kde jsme lidskou bytostí existující pod jařmem přežití, si tuto vzájemnou propojenost zpravidla neuvědomujeme. Ani trochu. Přinejmenším většina z nás.

A přesto tato představa – že jsme otroky nebo poddanými nějaké vnější síly, nehledě na to, jak tuto vnější sílu definujeme – má přímo úměrný vliv na pochopení toho, kým jsme. Pokud věříme na démony, na karmu, na vězeňskou realitu, na moc elitářů, na naši hříšnou povahu, na potřeby přežití a na stovky dalších věcí, které představují vnější síly, které diktují, jak máme věřit a tudíž jak máme žít – pak jsme podlehli pohledu na nás, který je umenšený.

Pokud vnímáme sami sebe jako křehké, odpojené a naivní, tak jsme přijali perspektivu osudu, existenčního předurčení, které je řízeno tou či onou nadřazenou mocí. A v této perspektivě jsme se stali jen důsledkem nějaké příčiny, které nerozumíme. Tento pocit, tato víra je kořenem všech problémů lidstva. Nehledě na to, co říkáme sobě a druhým, že v to věříme – tak jako kolektivní druh v této době máme tuto základní víru.

My kolektivně více či méně věříme, že ti nejnižší z našeho druhu definují to, jak žijeme. A to nikdy nebyla pravda a ani nikdy nebude. My jsme Sovereigny a každý Sovereign je Integrální se všemi ostatními Sovereigny. Počet Sovereignů je nekonečný, nikoliv z důvodu, že by stále vznikali další, ale z důvodu, že oni jsou transcendencí světů čísel a slov. Zkrátka existuje inteligence, kterou nikdo z nás nedokáže plně ocenit. Drtivá většina z nás, lidí, dokonce o této inteligenci ani nerozjímá a namísto toho naivně přijímá kolektivní inteligenci nejmenšího společného jmenovatele lidských bytostí.

Existuje kolektivní inteligence planetárního druhu, ale také existuje univerzální inteligence nekonečné bytosti, která je Jediným a Vším – kolektivem všech druhů, všech časoprostorů, všech dimenzí nekonečného multivesmíru. Jestliže věříme v kolektivní inteligenci druhu a v to, jak ona se vyjadřuje skrze politiku, náboženství, vlády, vzdělání, atd., můžeme být rychle zmateni a žít v zoufalství.

Jestliže věříme v kolektivní, univerzální inteligenci nekonečné bytosti, jejíž jsme všichni součástí, pak můžeme začít chápat, že nikdo nic nediktuje. Nikdo nedefinuje naše víry, a to z jednoduchého důvodu: že naše víry – ty základní – jsou v každém z nás. Můžeme být třeba bezdomovci nebo ve vězení, a přitom stále můžeme věřit v tyto základní pravdy – kým jako Sovereign Integrál jsme. Kým jsme, jako nekonečné vědomí. Jako člen lidského druhu. Jako lidský jedinec žijící den za dnem.

My jsme totiž tím vším. To vše koexistuje zároveň. My jsme však na prvním i posledním místě zaměřili naši pozornost pouze na to, že jsme lidským jednotlivcem.

Můžeme však také věřit, že koexistujeme ve všech těchto stavech najednou a přijmout tuto perspektivu jako naši každodenní praxi. Udělat z ní čočku, kterou se díváme ven do našeho lokálního vesmíru. Pozvat a ctít tu naši část, která je vědomím Sovereign Integrál, aby žila v našem lidském jáství. Aby byla přítomná. Aby spojila nejmenšího společného jmenovatele našeho druhu s největším společným jmenovatelem našeho pravého jáství.

Možná to je ten účel, na který se tvé otázky skutečně dotazovaly. Možná toto je na širší úrovni důvod, proč žijeme v lidském těle.