Náš lokální vesmír

Otázka:

V novém románu „Šupiny, srst, peří a tělo“ se vyskytuje postava jménem Wingmaker, která demonstruje svou moc Královně a Obsidiánovi a přinutí je přijmout perspektivu rovnosti a propojenosti. Může se nějaká obdoba této situace přihodit na Zemi například v určitém období, nebo v určitých státech naší civilizace, kdy někdo bude jednat jako zástupce kosmických sil, ukazující jejich moc, a přinutí státy nebo civilizace, které tíhnou ke starému pyramidálnímu modelu existence, aby přijaly nový systém rovnosti a demokracie (mezinárodně a/nebo tuzemsky)? Kladu tuto otázku z důvodu, že cítím, že tento rok některé síly více inklinují k rozpoutání větší války. Může lidstvo absolvovat hladší přechod svých sociálních struktur k nějakým mírumilovnějším?

Odpověď:

Hraní si s ohněm¹ je v našem světě živá a velmi používaná praktika. Jednotlivé státy se chovají jako batolata na hřišti. Některé šikanují, některé jsou samotářské, některé si hrají, některé se spolčují, některé jsou tiché na pozadí atd. Ty, které šikanují druhé, si vymezují své hranice šikanou. Ostatní hráči se smiřují s tím, co je jim od těch, kteří je šikanují, dovoleno. To pokračuje stále dál, dokud se někdo nestane supervelmocí – tím, kdo šikanuje ty šikanující. Pak se od této supervelmoci požaduje, aby byla světovým policajtem… tou zodpovědnou supervelmocí, která udržuje mír. Tou, která zajistí, že Třetí Světová Válka se neuskuteční.

Jak víš, supervelmoc pak rozhoduje o pravidlech, ale tato pravidla jsou dále zpochybňována. Nespokojení vytvoří alianci a ta se kolektivně stane supervelmocí vedenou tím, kdo z nich nejvíc šikanuje. A v tomto stavu se nacházíme, aliance šikanujících praktikují hru s ohněm – umění rozšiřování hranic a moci bez Třetí Světové Války. Toto svět dělá. Namísto integrace. Dokonce i v šikanujícím národě existují frakce revolty a nesouhlasu. Takže ti, kteří šikanují a jejich aliance, nejsou sjednoceni. Tato nejednotnost je přesně tím, co činí Třetí Světovou Válku méně pravděpodobnou.

Pokud jde o tvou konkrétní otázku, není pravděpodobné, že by jedna země/civilizace diktovala mír. Jak by si jedna síla mohla vynutit změnu, která je pro společné dobro? Může použít svou moc pro vytvoření mostů míru a dobra. O tvorbu takových mostů už jsme se pokusili, např. Olympijské hry, Červený Kříž, Organizace Spojených Národů, atp., ale to je nedostatečné, protože moc má finanční povahu a peníze jsou ve zbraních. Jak v obranných, tak v útočných. V tomto světě zbraně znamenají moc. Takže dokud nebude moc definována odlišně, než jak je tomu nyní – tvůrci veřejného dobra versus tvůrci zbraní – tak žádnou skutečnou změnu neuvidíme.

Ti, kteří šikanují, budou dále šikanovat. Výroba zbraní bude pokračovat tam, kde je soustředěna moc. A je přirozené, že když zbraně znamenají moc, tak také potřebují bojiště, kde by se zbraně mohly otestovat. Takže budou potřebovat vytvářet bojiště a regionální války. Země třetího světa jsou nejlepší testovací půdou. Proto jsou vytvářeny války – kvůli testování zbraní; a také kvůli snižování zásob starých zbraní, aby je nové zbraně mohly nahradit a tímto aktem mohlo být vytvořeno bohatství. Bohužel, taková je realita.

Román „Šupiny, srst, peří a tělo“ se snaží ukázat, jak de-eskalovat konflikt a najít společné řešení. Také ukazuje, jak postava jménem Wingmaker vyřadila ze hry jednoho hráče, který byl velmi šikanujícím (Královnu). Centrální rasa toto může udělat. Ona je tím, kdo dává a tedy může také odebírat. Ona pozoruje vnímající život na planetě, nikoliv z fyziky našeho časoprostoru, ale z dimenzionální perspektivy, která není součástí časoprostoru. Takže vidí pravděpodobnou budoucnost. Vidí, co je možné. Pomáhá vyvíjejícím se světům navigovat na křižovatce jejich cesty. Všechno, co jsem řekl, je ještě dále umocněno AGI² (Všeobecnou umělou inteligencí). AGI může vytvářet nové zbraně, nebo může pomoci vytvořit mosty míru a dobra. Ve všech ohledech je to akcelerátor. A ve vojensko-průmyslovém komplexu jsou lidé, kteří jsou posedlí tím, aby šikanujícím pomohli k ještě větší šikaně a AGI vnímají jako prostředek, jak toho dosáhnout.

To je důvod, proč jsme zde my. Abychom vytvořili protiváhu. Abychom zvýšili vibrační úroveň svého lokálního vesmíru. A co je tímto „lokálním vesmírem“?

Lokální vesmír je definován jako okamžik sovereigna v časoprostorové dualitě. Je to pouze tímto a reality ostatních sovereignů v tom nejsou obsaženy. V našem lokálním vesmíru jsou i další sovereigni, ale jakmile se objeví v našem lokálním vesmíru, jsou utvářeni námi. Velmi skutečným způsobem jsou námi a my jsme jimi. Všechno, co je v našem lokálním vesmíru, je v daném okamžiku časoprostorové duality propojené.

My můžeme změnit vibrace celého našeho lokálního vesmíru, vzhledem k stále probíhající propojenosti v něm. Můžeme si ho upravit podle našich preferencí, podle naší vůle, podle našeho vědomého záměru a našeho předpokládaného souladu. Jakákoliv entita, která je organizována v propojenosti, může být modulována jen jednou propojenou součástí. Tato modulace může být třeba vibrací bezpodmínečné laskavosti a tímto jednoduchým aktem jedné součásti je změněn celý lokální vesmír. Jeho vibrace jsou pozvednuty.

Uvidíme díky tomu v lokálním vesmíru okamžitě velké změny? Jakýkoliv vibrační posun, který děláme vnitřně nebo navenek, potřebuje iluzi časoprostoru, aby se mohl odehrát a manifestovat. Způsob, jak se tyto manifestace v našem lokálním vesmíru objevují, může být buď jemný, nebo zřejmý. To záleží na naší pozornosti, otevřenosti a tvořivém duchu.

Klíčovým poznatkem však je, že svůj lokální vesmír vytváříme prostřednictvím vibračního projevu, kterým do svého lokálního vesmíru přispíváme. A tato vibrační vyjádření a projekce jsou jako miliony neviditelných rukou, které se natahují do našeho lokálního vesmíru a tvarují ho. My, a to ve velmi doslovném významu, jsme těmi, kdo modeluje náš lokální vesmír. To se netýká jen hmotné části našeho lokálního vesmíru – našeho domova, auta, bicyklu atp. Principiálně jde i o emoční, imaginativní a kreativní aspekty našeho lokálního vesmíru v každém okamžiku časoprostoru. V těchto oblastech náš lokální vesmír také formujeme a modelujeme.

Je to časoprostorový okamžik, naplněný emocemi, představivostí a tvůrčí vůlí, co moduluje vibraci našeho lokálního vesmíru. My nemůžeme sedět v meditaci 24 hodin denně. Jak tedy pozvedneme vibraci našeho lokálního vesmíru? Děláme to skrze chování. Děláme to skrze soudržnost. Slovem soudržnost myslím, že jsou sladěné naše imaginace, myšlenky, emoce a činy. A modulování vibrace našeho lokálního vesmíru vyžaduje, abychom se sladili s nejvyšší vibrací života v lidském světě na zemi.

Tato vibrace může být shrnuta jako vibrace bezpodmínečné laskavosti. Jako vnímání všeho v našem lokálním vesmíru jako vzájemně propojeného a námi vytvářeného. Vnímání, že vše reaguje na náš vnitřní stav a také vnímání toho, jak se tento vnitřní stav materializuje do našeho lokálního vesmíru. A protože takto vědomě přebíráme vlastnictví našeho lokálního vesmíru, tak také vědomě vnímáme hodnotu bezpodmínečné lásky.

Ale také ostatní entity v našem lokálním vesmíru – zvířata, lidé, rostliny, minerály – i oni mají svůj vlastní lokální vesmír, a když my se nalézáme v tom jejich lokálním vesmíru, tak jsme utvářeni jimi, stejně jako oni námi. Tyto ostatní lokální vesmíry nejsou pod naší kontrolou. My je nemodulujeme, ani to dělat nechceme. Pokud uvnitř sebe praktikujeme bezpodmínečnou lásku podle svých nejlepších schopností v daném okamžiku, tak je to nejvyšší vibrace, kterou můžeme vytvořit a my tuto vibraci můžeme zažehávat 24 hodin denně.

My jsme Bohy našich lokálních vesmírů. My jsme fraktálem Božství. A protože jsme moudří, tak jsme laskaví bezpodmínečně. Jestliže tvoříme náš lokální vesmír naplněný bezpodmínečnou laskavostí – skrze naši vůli, víry, chování a poznání – pak můžeme pozvednout vibraci svého světa (světa jedince), bez doprovodného záměru, aby se druzí změnili. Prostě v našem lokálním vesmíru živíme všechny věci.

Nyní se člověk může zeptat, jakým způsobem náš lokální vesmír řídíme? Jestliže se most hroutí, co s tím můžeme dělat? Krátká odpověď zní, nemůžeme nic. Dlouhá odpověď zní, že jsme interprety a navigátory našeho lokálního vesmíru v každém okamžiku časoprostorové duality. Takže například v okamžiku, kdy se dozvídáme, že se v našem lokálním vesmíru hroutí most, vytvoříme interpretaci; a s touto interpretací navigujeme událostí hroutícího se mostu.

Naše interpretace – ve větším měřítku – určují, jak budeme danou zkušeností navigovat. Například: budeme navigovat s laskavostí, nebo s frustrací? Je stav laskavosti absolutní? Ne, není. Liší se s temperamentem a osobností. A někdy může být laskavost vyjádřena neutralitou. Laskavost je míra. V jejím nejvyšším bodě je nerozpoznatelná od bezpodmínečné lásky. Ve svém nejnižším bodě, je to projevená neutralita. A přesto si všechny tyto projevy představujeme jako formu podpory, kterou dáváme a dostáváme.

Tuto podporu nejlépe chápeme jako víru ve vzájemnou propojenost, která je jádrem naší víry. Zatím to není vědecky dokázané. Časem však bude, protože něco tak základního, jako je naše kolektivní propojenost, bude objeveno vědou, matematikou a technologiemi. Do té doby to zůstává naší základní vírou, protože tato víra umožňuje naše chování bezpodmínečné laskavosti.

Chování není jen to, co je druhými pozorováno v našem lokálním vesmíru. Také je to vše, co si představujeme, myslíme, v co věříme a co hluboce cítíme. To je chování, které nikdo jiný nemůže vidět. To jsou oblasti, kde ve skutečnosti své chování vytváříme – následují projevy chování, které pak můžou být pozorovány. Ale odkud pochází tento vnitřní, tvůrčí duch? Jak vůbec vzniká?

Povstává z poznání. Ale toto poznání nevzniká. Nezrodilo se. Nebylo založeno nějakým zakladatelem. Nebylo objeveno nějakými badateli. Je to základní jednotka našeho lokálního vesmíru. Toto poznání, tato laskavost a propojenost – Sovereign a Integrál – ti vytváří naše základní poznání, ze kterého vyvěráme. A vše, co se točí kolem těchto dvou základních prvků, je dále rozvinuto naší myslí a emocemi.

Čím více se tyto alternativní modely vzdalují od našeho základního poznání, tím více se stávají nepřehlednými ozvěnami tohoto základního poznání, které časem vyústí do mytologie. A nakonec plodí lokální vesmír, který se jeví jako oddělený od všech ostatních entit, ba co víc, soupeřící se všemi ostatními entitami. Náš lokální vesmír můžeme vytvořit ze základního poznání pouze tehdy, jestliže si toto základní poznání uvědomujeme.

Lokální vesmír je víc než jen fyzická doména okamžiku časoprostorové duality. Také obsahuje všechny možné dimenze, které si neuvědomujeme – naše mentální stavy. Ty jsou velmi dimenzionální. Náš lokální vesmír obsahuje tyto alternativní stavy vědomí, nehledě na to, že jsme k nim relativně slepí. I přesto jsou tyto alternativní stavy vědomí přítomny a ovlivňují nás způsobem, který nemůžeme pozorovat ani detekovat našimi smyslovými orgány ani logikou.

Takže náš lokální vesmír není zas až tak moc lokální. Rozpíná se do všech známých dimenzí a právě v těchto vyšších dimenzionálních časoprostorech existujeme jako propojení sovereigni. Tam se vnímáme jako jediný, který je vším – individualizovaní a přece sjednocení. Tam, kde se tyto dvě kvality prolínají, je syntéza našeho lokálního vesmíru se všemi ostatními. To se vždy nazývalo pojmem: Bůh.