Filozofie Lokálního vesmíru

Otázka:

Myslím, že rozumím tvému konceptu lokálního vesmíru, ale nerozumím tomu, proč na tom tak záleží. Proč na tom tak záleží, když je to prostě svět, který jsme si sami vytvořili. Proč my, jako nekonečné bytosti, vynakládáme tolik úsilí, energie a času k vytvoření a opatrování našeho lokálního vesmíru?

Odpověď:

Lokální vesmír je sovereignní vesmír, jediný svého druhu. Je tvořen jediným, avšak věčným okamžikem, který je spojen s životní formou v časoprostoru. Každá životní forma má svůj jedinečný lokální vesmír. Každý z nich je organizován vírami entity, která ho vyjadřuje. Jsme-li zrozeni do života motýla, tak máme víru v transformaci a let. Jsme-li zrozeni jako slon, učíme se, jak najít vodu a potravu, a jak zachovat náš druh. Jako rostlina se učíme spojit se se zemí.

Náš pozemský účel, coby konkrétní životní formy, je přežít a zachovat náš druh. Jako lidská bytost je naším účelem, kromě přežití a zachování druhu, také náš vyšší účel. Můžeme si být plně vědomi toho, že náš svět je lokální vesmír, který je naším prodloužením. To znamená, že můžeme pochopit subjektivitu jak našeho lokálního vesmíru, tak vesmírů ostatních. Můžeme pochopit, že při jeho tvorbě máme volnou ruku, protože jsme to my, kdo je interpretem životní zkušenosti v našem lokálním vesmíru.

Interpret je jedním z aspektů našeho konečného jáství; druhým je Vyjadřovatel. To jsou „dvě strany jedné mince,“ a tou mincí je Chování. Chování je interpretací našeho lokálního vesmíru skrze smyslová znázornění vyjádřená našimi vnitřními orgány a energetickými centry. Chování vyjadřuje víry našeho smyslového systému, které jsou spojené s naším sovereignním lidským tělem.

Takže naše chování jsou tvořena dvěma primárními ingrediencemi – naším Interpretováním našeho lokálního vesmíru a naším Vyjádřením do našeho lokálního vesmíru. Nejdříve vidíme událost a interpretujeme ji, a z této interpretace se pak vyjadřujeme skrze naši imaginaci, myšlenky, pocity a činy. Tyto čtyři prvky jsou vždy propleteny, ale my jejich propojení nepoznáváme, protože inklinujeme k tomu, abychom se zaměřili na myšlenky a pocity. Imaginace a činy jsou obvykle podvědomými interpretacemi, a proto zůstává výsledné chování ve většině případů nepovšimnuto.

Náš Interpret a Vyjadřovatel jsou tvořeni vědomím konečného jáství. Naším Nekonečným Jástvím je jim umožněna svobodná vůle. Nekonečné Jáství je tím, co nazývám Sovereign Integrál. Je to věčný sovereign propojený s Jediným a Vším. Když obývá fyzické tělo, žije v časoprostorové dualitě jako konečné, dočasné jáství v lokálním vesmíru, který slouží jako jeho „Tvůrčí Prostor“. Každý nanometr našeho lokálního vesmíru je součástí tohoto Tvůrčího Prostoru.

Rozdíl se měří v časových liniích. Ty části našeho lokálního vesmíru, které mají dlouhou vlnovou délku, která má rozsah stovek, tisíců, milionů a miliard let, jsou ztvrdlé a stávají se pozadím našeho lokálního vesmíru. Ty věci, které jsou tvořeny milisekundami, sekundami, minutami, hodinami a dny, ty jsou hbité, čerstvé, relevantní, neodolatelné, dynamické, nepředpověditelné a vysoce interaktivní. A tato část našeho Tvůrčího Prostoru je tou, kam obvykle směřuje naše pozornost.

Jistým způsobem je naše sovereignní, konečné jáství trojicí faktorů, která řídí naše probuzení. Interpret, Vyjadřovatel a Tvůrčí Prostor jsou těmi nástroji v rukách našeho Nekonečného Jáství, prostřednictvím kterých nalézá svůj projev ve světech časoprostorové duality. Aby se objevilo v temném podsvětí.

Co kdyby to bylo naopak a toto podsvětí by bylo nebem a vyšší dimenze by vlastně byly nižšími dimenzemi? Co když jsme to chápali špatně? Co pak? Není snad pravdou, že na tom v lokálním vesmíru záleží, když hraje roli Interpreta a Vyjadřovatele bezpodmínečné lásky? A v tom to právě je. Přítomný okamžik je naší jedinou čočkou. A tato jediná čočka podporuje zkoumání. A zkoumání je všechno, co je zapotřebí k pochopení.

Naše víry informují našeho Interpreta, podobně jako náš Vyjadřovatel informuje naše chování. Vyjadřovatel je prostě jen název označující smyslové orgány a komplexní systém, který v lidském těle představují. Ale Vyjadřovatel to dělá novým způsobem, on totiž formuje realitu. Vyjadřuje náš lokální vesmír nejdříve sám pro sebe a teprve potom pro druhé. V některých ohledech je tvůrcem našeho lokálního vesmíru.

Vyjadřovatel tvoří lokální vesmír, zatímco Interpret se učí poznávat pravou podstatu lokálního vesmíru a rozvíjí jeho pochopení napříč nekonečnou časoprostorovou dualitou. Sovereignní, konečné jáství je jak Interpretem, tak Vyjadřovatelem. Vždy hledá pochopení těchto dvou pravd: Kdo jsme a proč jsme zde? Avšak náš Vyjadřovatel a Interpret byli sladěni s lidskou kulturou dočasnosti a historické ověřitelnosti. To jsou prameny na naší cestě k porozumění těmto dvěma pravdám.

Musíme se naučit, jak se sladit s našimi vyššími vírami, které plodí naše chování bezpodmínečné lásky a její inteligenci. Pochop, toto je jedno z největších nepochopení týkajících se lásky, zvláště té bezpodmínečné. My lásce nepřisuzujeme inteligenci. Uvažujeme o ní jako o srdečném, sentimentálním projevu. A přitom bezpodmínečná láska je spojena s jedinou okolností: Inteligencí Jediného a Všeho.

Inteligence, která vytváří a udržuje všechny úrovně existence, aby v nich spojila konečné, nekonečné a věčné – to je inteligence, se kterou jsme všichni propojení. Právě s touto inteligencí si přirozeně přejeme se sladit, ale jen když chápeme důvod, proč se s ní sladit máme, teprve pak se rozhodneme se tomuto sladění odevzdat. A v tom je právě ten problém. My jsme učeni tomu, abychom se sladili s lidskou kulturou. S náboženstvím. S vědou. S vlastí. S národnostní příslušností.

Nejsme učeni tomu, abychom se sladili s bezpodmínečnou láskou. Ano, jsou nám dávány otřepané fráze o bezpodmínečné lásce a doprovodná ujištění, že to je nejvyšší ze všech chování. Je to však činěno bez porozumění, proč bychom se měli rozhodnout se s ní sladit. Přijmout ji jako našeho Vyjadřovatele a Interpreta. V tomto abstraktním pochopení se sladíme s faktory naší kultury, náboženství, vědy, státu či etnika. Přitom v hlubokých záhybech naší psychiky toužíme po pochopení bezpodmínečné lásky a jejím vyzvednutí z temných abstrakcí myslitelů, do světla nedokonalého, odevzdaného praktikujícího.

Naše víry a chování jsou neoddělitelně spojeny s naším rozhraním s časoprostorovou dualitou a hrají v něm roli zmírnění závažnosti naší zjevné reality existenčního přežití. To se děje obzvláště tam, kde se náš lokální vesmír překrývá s ostatními životními formami, tam, kde jasně pulzuje dynamika života. Tato dynamika není jen vnější, ve skutečnosti je převážně vnitřní. Ko-evoluce našeho partnerství mezi naším konečným a Nekonečným Jástvím vytváří dynamiku našeho lokálního vesmíru. Je tomu tak proto, že vnější vyvěrá z vnitřního.

Představa lokálního vesmíru a to, jak je zažívána a interpretována naším konečným, lidským jástvím a jak může být ovlivněna našimi vírami a souvisejícím chováním, to je filozofie sama o sobě. Tento lokální vesmír se překrývá s ostatními lokálními vesmíry, stejně jako s naším dohodnutým vesmírem, jak je popisován vědou a náboženstvím. Tyto interakce s prostorem „mimo“ náš lokální vesmír vnímáme jako události mimo něj, zatímco ve skutečnosti ony také tvoří náš lokální vesmír.

Každá životní forma má svůj lokální vesmír. Proto je jich nekonečný počet, a přitom jsou všechny propojeny. Překrývají se tam, kde se mezi námi potuluje Jediná Inteligence. My jsme jak singulární, tak kolektivní vědomí. Jsme sovereignem a integrálem. My jsme tím, co organizuje náš lokální vesmír tak, aby byl odrazem konečného či nekonečného, nebo směsí partnerství mezi těmito dvěma. Filozofií našeho lokálního vesmíru je vytvořit partnerství mezi naším konečným, lidským jástvím a naším Nekonečným Jástvím, za účelem sladění našeho lokálního vesmíru s Jedinou Inteligencí.

V této filozofii nehrají žádnou roli pasti organizované vědy a náboženství. Je agnostická, protože je rezervovaná pro jedince, je navržená pro jedince. Musí taková být. Lokální vesmír je jediný svého druhu. Je to sbírka nekonečných okamžiků, kde každý z nich je jedinečný. Má překlenující význam, kterým je zasvětit naši existenci pokračujícímu pochopení toho, kdo jsme a proč jsme zde. To je společné pouto mezi našimi lokálními vesmíry. Všechno ostatní je obsaženo ve skupinách nebo v jednotlivé entitě.

Filozofie lokálního vesmíru může být shrnuta do konceptu, že se všichni vyvíjíme svým vlastním způsobem směrem k partnerství mezi naším dočasným, konečným jástvím a naším Nekonečným Jástvím, skrze nedokonalou praxi bezpodmínečné lásky. To je tím, čím jsme; nejenom lidmi, ale vším životem ve všech časoprostorech. Vším.

Můžete namítnout, že mravenec nerozumí bezpodmínečné lásce a asi budete mít pravdu, co se týká lidských pojmů. Ale všechen život je propojen s touto inteligencí Jediného a Všeho, a její ozvěnou je Sovereign a Integrál. Jsme-li Jediným, jsme také Vším. Jsme Sovereignem a jsme Integrálem. A když jsme Vším, tak jsme také Jediným. Jinak to prostě nejde.

Jestliže chápeme tyto základní pravdy, tak jsme vstoupili do filozofie lokálního vesmíru. Toto jsou však dveře do nekonečného, expandujícího osvícení, které je jedinečné pro nás a pro naše setkání s časoprostorovou dualitou. Jiná cesta neexistuje.

Zde, v těchto několika odstavcích, lze filozofii lokálního vesmíru nalézt.