Starobylý šíp – komnata 3

Není.

Obvazy zvířete

Bylo tu mnoho náhodných znamení.
Posílat trnité olivové snítky
bylo jen jedním z vašeho repertoáru.
Nabídli jste mi knihu,
kde všechny odpovědi ležely zakódovány
v nějakém cizím nářečí.
Symboly vlnící se jako hadi neúnavně za potravou.

Kdybych byl nesen větrem jako jiskřící semeno,
znehybnili byste vzduch
a já bych spadl do houští.
Kdybych toužil po vodě sladké
podali byste mi kalich hořkosti.
Kdybych byl zraněným kolouchem,
vyhnali byste mě z kláštera, přitiskli ke chladnému kameni
a obdivovali můj strach.

Kamkoliv mířím, hledám jeden pohled lásky;
zatím láska pokořuje samu sebe jako manekýna,
co převléká své šaty, aby vyhověla krejčímu.
A vespod jsou obvazy zvířete.
A vespod je turniket osvobození.
Ale pod tou skořápkou je prázdnota tak vzdorovitá,
že odívá takovou parádu,
které se ani krejčí ani zvíře dotknout schopno není.

Spletli jste si mé hledání s mou duší.
Když jste se v ní prohrabovali za chomáčem moudrosti,
našli jste jen to, co jsem vám ztratil.
Držený jako sny bez kořenů,
rozplynu se vaším dotykem.
Jestli se prohrabete touto prázdnotou,
ucítíte shluky mého ducha.
Uzříte mě jako drobné kousky rozbitého zrcadla,
roztroušeného, však stále shromážděného na jednom místě.
Stále vzhlížejícího na oblohu.
Stále odrážejícího jeden mozaikový obraz.
Stále doprovázejícího sama sebe.

Bandages of the Beast

There were many random omens.
Sending olive branches with thorns was
only one of your repertoire.
You offered me a book
where all the answers lay encoded in
some strange dialect.
Symbols undulating like serpents restless for food.

If I was windborne as a lambent seed you
would still the air
and I would fall into the thicket.
If I yearned for sweet water
you would pass me the bitter cup.
If I was an injured fawn you would flush me
from the cloister, corner me against cold stone,
and admire my fear.

Everywhere I steer I seek the one look of love;
yet love humbles itself like a mannequin
changing its clothes to accommodate the dressmaker.
Underneath there are bandages of the beast.
Underneath there is the tourniquet of deliverance.
But beneath the shell there is emptiness, so defiant
it is clothed in finery that neither
dressmaker nor beast can touch.

You have mistaken my search as my soul.
Raking through it for clumps of wisdom,
you have found only what I have lost to you.
Held like rootless dreams
I will vanish in your touch.

If you pass your rake over this emptiness
you will feel clumps of my spirit.
You will find me like tiny pieces of mirror broken
apart yet still collected in one spot.
Still staring ever skyward.
Still reflecting one mosaic image.
Still the accompanist of myself.